Je toho moc

Nemám rád doporučovací algoritmy. Proto moc nejsem na youtube, nebavil mne Netflix, na Deezeru nikdy nechci ať mi hraje co si myslí, že chci slyšet. Když chci šafl, tak to jde, ale jen z toho, co už jsem já pečlivě předvybral a schválil a označil.

Včera to hezky popsal Radek. Jak je všeho nadbytek a valí se to ze všech stran a jemu chybí normální fanouškovství, veacení se k věcem, jejich studování, hledání souvislostí.

Dneska se nic nesjíždí tak hluboce jako dřív a tak se okrádáme o diskuze o novém dílu seriálu v hospodě, o nový silný desce. Okrádáme proto, že seriál odsledujeme celej najednou, a k desce se tolik lidí nedostane. Prostě jede tracky a tak.

Sám se to snažím dělat postaru, ale jsem v tom trochu asociál a jak je všeho moc, tak se třeba k Pustině dostávám až rok poté když už není s kým se o tom bavit.

A i tak, potřeboval bych zpomalit, nepřehlcovat se, opakovat zážitky, vracet se k tomu hezkýmu. Tak jako letos k Ghosteen nebo Září a kašlat na to, že je tu moře dalších věcí co by se mi líbily a chtěl bych slyšet nebo vidět nebo číst, ale prostě radši líp poznám a zopakuju si to minulé. Tam bych se chtěl propracovat.