Důvtipný druh vraždy

Vzpomněl jsem si na tohle Morrisonovo moudro, který, když jsem čet někdy v těch devadesátkách, tak jsem si říkal - jo, to je jasný, takhle to je a je super že to vím, protože budu jinej. Ale nemyslím, že jsem.

Tak bacha na to.

Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní spáchají s úsměvem na tvářích vraždu. Nutí nás zničit tu osobu, kterou doopravdy jsme: důvtipný druh vraždy.

A hezky to doplňuje Kittchen v Pastech, pohledem zase z jinejch úhlů trochu jinam.

Kdybych měl někdy být tím / Koho si želáš / Nic tím nenapravím / To bych už nebyl já / Koho by jsi měla