O plivání

Moc neplivu. Málokdy. Sliny klidně polykám a jenom když se mi udělá v puse něco fakt hnusnýho, tak to vyletí pusou ven. To může být maximálně jednou za týden. Spíš míň často.

Aspoň to jsem si o sobě vždycky myslel, ale dnes, nad pisoárem, mi došlo, že z nějakého důvodu do pisoáru před vyčůráním hodím nejdřív slinu. A došlo mi to poté, co to udělal kolega vedlečůrající.

Přemejšlel jsem, kde se ten reflex vzal a k čemu je dobrej. Protože to tak asi nemám sám. Nás mužů bude podobně postižených víc. A na nic jsem nepřišel.

A taky jsem přemejšlel, jak to mají ženský, jestli si taky před vykonáním potřeby odplivnou nebo ne. Čert ví.

A když jsem to zkoumal a hledal odpověď v čem je zakopanej pes, dostal jsem jen k lamám a myším. Ty první plivou, když jsou ve stresu. Cítí nějakou nepohodu a tak si tak jako zanadávaj. Odplivnou. A ty druhé plivou kolem sebe semínka, protože ta začnou vypouštět do jejich pusy nějakej fujtajbl aby se tak snadno rozsemenila.

Ale možná je odpovědí na to, proč do pisoáru patří slina tenhle obrázek.