Máme novej web ČT24. Krátké ohlédnutí a poděkování.

Vlastně od té doby, co jsem v televizi, jsme pracovali na velkým projektu nového CMS a ČT24 a jo, nedělali jsme jen na tom, paralelně jsme řešili tisíc a jeden další menší projekt (od voleb přes koronavirus po web Teletextu nebo Zlatý Prahy a tak dál a tak dál). Ale pořád jsme se vraceli tady k dlouze se táhnoucímu CMS (tedy redakčnímu systému) a webu, který jsme na něm postavili.

Bylo to dlouhý, náročný, složitý a komplikovaný (dost těch synonym, který maj ukázat, že to nebylo jednoduchý), ale taky to bylo krásný a zábavný a plný energie a radosti a nápadů, který seply a zafungovaly jedna báseň.

Když jsme to teď v pondělí ve 23:54 pustili, spadl ze mne velkej balvan. Web i redakční systém běží parádně a jo, každý nasazování takhle veliký věci přinese řadu událostí a drobnejch chyb, který je potřeba řešit, takže pár drobností řešíme a řešit budeme, ale to bylo vlastně "v plánu".

Z našeho novýho webu i CMS máme radost. Minimálně já obrovskou. Fakt. Ještě jednou - mám z toho obrovskou radost. Hrozně moc velkou.

Projektu dalo kus svýho života a srdce a co já vím jakejch všech orgánů (určitě i jater a ledvin, žejo) dost obrovsky schopnejch a šikovnejch lidí, s kterejma je radost pracovat. Většinou. A co bych to byl za nadšenýho člověka, kdybych nezavzpomínal. Pěkně postupně, pořadí tady uvedené neznamená nic, prostě píšu, jak se mi to teď vybavuje. A začnu frontenďákama.

Michal Novotný nejen že skvěle vyvíjí, ale držel pohromadě web jako takovej, a tmelil tým. Je přirozená autorita a má (sice konečnou) ale obrovskou trpělivost i schopnost problém hned bystře pojmout a správně ho z fleku rozebart a analytovat a ještě vysvětlit druhejm. Kuba Zavřel, ten tý trpělivosti má míň, umí naplno říct, že jsem kretén, když chci takovouhle věc, ale většinou má pravdu. Díky němu jsme ledacos odřízli, což neznamená, že by spoustu věcí nenaprogramoval. Honza Sůra se z grafika stal přes noc frontenďákem a mimo jiného třeba udělal super počasí a vymazlil stovky designovejch drobností. Ondra Tarčáni je hluboce ponořenej do CMS. Ví co a jak, rychle se orientuje v problému a ví kam sáhnout. A jo, je na něj potřeba mluvit jeho jazykem a věci správně pojmenovávat, čímž potřebuje o dost víc řádu než já a to je dobře. Kdo ví, jak vypadá můj stůl, ví proč. A je v něm ta seniorita, zkušenosti, rozvaha. Bibi Bartošová, jediná žena, přišla jako prej juniorka a šokovala nás svou pracovitostí, rychlostí a pořádkem, kterej vnesla do komunikace. Její otázky i odpovědi byly vždycky přesný, srozumitelný a přehledný. A ten druhej tým, v kterým je, drží pohromadě. Petr Kvapil, ten by za nás dejchal. Z bekenďáka se stal frontenďákem, protože to bylo potřeba a jeho ochota pomoct, poradit, opravit něco v pondělí v noci před demem a ještě to otestovat je až neuvěřitelná. A Velko Nedev často dostával úplně hnusnou práci, do který se nikomu nechtělo, on neprotestoval a hrabal se tu v aktualizacích, tu v jinejch né úplně sexy, ale o to víc důležitejch, věcech.

Další banda lidí jsou péhápkaři. Bekanďáci, kteří stavěli apíčka a vymejšleli architekturu a vedle toho řešili třeba migrace. Míra Drška, velkej opimista a praktik a tmel týmu kterej vždycky ví kam sáhnout a co udělat. Přemek Holásek se svým hodně svobodným přístupem k životu se nebojí sáhnout ani tam, kam by Míra už nehrabal a jo, občas to nevyjde, ale jeho schopnost experimentovat a nacházet alternativní cesty je fantastická, stejně tak mít u sebe vždycky počátač a pracovat odkudkoliv, třeba z převysu na Kokořínsku. Adam Mačenbacher se hodně pral s migracema a na dost věcí měl jinej názor než zbytek týmu a nebál se ho vyslovit, což je velmi cenný. Často nás to pěkně posunulo. A je to milej a slušnej člověk stejně jako Dan Peukert. Kdybych měl desetinu jeho pečlivosti a paměti, kde jsem mohl dneska bejt. Petr Palla, klidná síla, kterej kdyby mluvil tak rychle jako programuje, tak by byl asi tak 6x zrychlenej Pavel Novotný, fakt. Mirek Pavelka nejen že poslouchá správnou muziku, ale je radost mu říkat svý amatérský produktový řešení, jak by ta která věc šla naprogramovat, aby se vyděsil a radši to vymyslel po svém pořádně. A Vašek Pekárek, tichej a pečlivej člověk, kterej má smůlu, že rozumí všem systémů v ČT o který se staráme a tak hasil 80 % všech požárů, a že jich bylo. A nestěžoval si.

Pythoňáci jsou pro mne zvláštní sorta lidí. Trochu mě děsí jejich inteligence a schopnost abstraktního přemejšlení a hraní si s umělejma inteligencema, chápu jen zlomek toho, co dělají. Ale i tam vím, že kdybysme neměli Petra Fialku, kterej už toho měl, a není se čemu divit, často plný kecky, tak jsme nahraný, protože to všechno architektonicky domejšlel, neviděl za roh ale za rohy tři a odmakal všechno od identity po ty Falcony a jiný ptáky. Nebál se hledat nový řešení, naučit se je, pochopit je a implementovat. Ondra Chládek mu zdatně sekundoval a vedle toho není tolik introvertní jako Petr a pěkně srozumitelně (tak jako po Michalo Novákovsku) dokáže věci vysvětlit a zase je bystře a rychle analyzovat. Lukáš Pelc je pohodář a kliďas a mate tělem, v hlavě má spoustu czích slov, který neznám a obrovský abstraktní myšlení a zase se nikdy nebál protiargumentovat komukoliv. A dobře. No a Milan Zlámal, trochu podivín s vlastním tempem a světem, ale třeba ty perf. testy nám nakonec dost pomohly, i když jsme se u nich dost natrápili.

Hele jsem dlouhej, já vím a to ještě pořád není všechno.

Designérů se tu vystřídalo víc. Začali Tom Polák a Kuba Benešovský, ale odpadli před finišem. Nicméně základ CMSku dali a základ parádní. Na ten navazoval Tom Stiborek, vzácnej člověk na kterým mne štve jen to, že bydlí daleko a pracuje jen na polovinu. Toma by chtěl každej celýho. Je bystrej, rychlej a dobrej. Radek Schenk je srdcař, 24ka je jeho lovebrand a tak se dokáže o různejch webovejch věcech i pohádat. Hodně dá na výzkumy a uživatelský testy a vždycky mne do nich bude dokopávat, když já budu polevovat. Což je důležitý. A pak Ota Drápal, ten prakticky celej web a půlku CMS nakreslil, kromě toho, že dělá skvělou grafiku, je radost s ním komunikovat díky jeho vytříbenému humoru. A druhou půlku CMS nakreslil Honza Sůra, o kterým jsem psal výš.

Testeři to mají se mnou těžký, protože mám dar nebo prokletí, že na co sáhnu, to se rozbije. Takže jsem prudil, že to otestovali blbě, rozčiloval jsem se, byl jsem nepříjemnej a vůbec. A taky jsem je ničil svým nestrukturovaným testováním. Ale teď se nám ten tým stabilizoval a Seb Soroori, David Toušovský, Franta Kočíb i Vojta Jakubka je ten nejlepší testerskej tým, kterej jsem kdy měl. 

Když jsem nastoupil, začali jsme se agilně transformovat a to vždycky bolí. Směr tomu hodně dal Petr Holodňák a byl to směr správnej. Pak jsme dost trápili Elišku Jelínkovou, která to s náma neměla vůbec jednoduchý, možná než s náma by bylo správnější říct se mnou a měla strašně nevděčnou roli, naučit se to skramování na často hodně ostřílenejch a rezistentních lidech. Vystřídal jí Dan (tyjo, nemůžu u přijít na příjmení), kterej asi bude šikovnej, ale jeho tvrdej a absolutistickej přístup na nás nefungoval. To absolutně neodhadnul. Mohlo nás to rychle posunout, ale místo toho to krásně stmelilo týmy. No a nakonec přišel cennej a fantastickej Martin Hlavačka. Poklad mezi scrum mastery, čestnej a férovej člověk, kterej by z fleku mohl dělat ústavního soudce. A ten nás zachránil a i když je to s náma (čímž myslím dost i se mnou) často těžký, uměl si s tím poradit. Velikej obdiv.

Poslední skupinou jsou ti nejbližší spolupracovníci. Michal Hříbek držel architekturu i když padala, někdy ji podepřel třeba jen lepenkou, aby to drželo, ale pořád byl v obraze a pořád mi nutil udělat všechny ty security a architektonický a další záležitosti, který jako produkťák nemám rád, protože nenesou žádnou funkcionalitu pro uživatele, ale bez kterejch by se všechno rozsypalo. A že se tak nestalo, to je Michalova zásluha. Honza Běhal parádně pracoval s druhým týmem a byl rychlej a pohotovej, ale bohužel utekl jinam. Had jeden. Jindra Mrkvička to měl svinsky těžký. Přišel do rychlíku, kterej jel obrovskou rychlostí a bez webařskejch zkušeností do toho nemohl bezpečně naskočit. A jo, dost jsme si nerozuměli, ale je jasný, že bez něj by CMS hotový nebylo. No a pak Jirka Myška. Do televize mne přijímal, projekt i transformaci rozjížděl a vždycky úkoly správně prioritiozoval a motivoval lidi a vnášel do všeho lidskej rozměr. Pak se přesunul do jiný role a v ní teď, ve finále, když mi docházely síly a v posledních čtrnácti dnech fakt hodně moc docházely, nádherně a přehledně koordinoval nasazování, přípravu na něj a společný statusy. A byl vzhůru, když já jsem usnul.

Tak toho jsem plnej. O každým bych mohl napsat několik odstavců, ale už takhle je ten text moc dlouhej. Je to taková moje grafomanská potřeba se z toho projektu, z kterýho mám radost vypsat a udělat si za ním tečku. Jako když po dobrým koncertu musím napsat report. 

Děkuju, všem, moc. 

A úplně nakonec - je opravdu vzácný, jak moc slušný a férový a fajn lidi se tady pohromadě sešli. To taky není samozřejmost.