Pejskaři

Jak se o mně asi ví, psy moc nemusím. Jsem kočičí člověk. Ale ti pejskové, jakoby to věděli, za mnou často chodí a vyžadují mou pozornost. Chtěj podrbat, pohladit, blbnout. Snažím se jim to spíš nedat. Což často vede k ještě větší touze kontaktu se mnou. Je to taková hra.

Psi mi ale nevadí. Jen je nevyhledávám. Mnohem víc mi vadí někteří pejskaři a je fakt, že si víc všímám těch, kteří mne naštvou.

A jo, i mezi pejskařema bude stejný zastoupení pitomců a fajn lidí stejně, jako v jakejchkoliv jinejch komunitách, nicméně tihle pitomci jsou tak nějak víc na očích.

A tak se všude válí psí hovna, jednou mi jeden pes co běhal na volno splašil koně, že jsme málem pomuchlali vedle stojící auto (pes na nás začal štěkat a skákat), jednou po mně pes skočil a prokousnul mi kabát na rukávu, kterej jsem mu dal do cesty, aby se nezakous do krku. Několikrát psi vystartovali po mejch lejtkách, když jsem běžel okolo, mockrát jsem se hádal s majitelem psa, kterej honil zajíce a všichni, kromě ušáka to brali jako velkou zábavu.

Dneska jsem zase byl s Medankou na procháázce a psů jsme potkali snad patnáct. A skoro všichni zase běhali na volno a vždycky je majitelé narychlo a překvapeně chytali, protože s koněm tu nepočítali a protože si byli jistý, že si nemůžou bejt jistý chováním svýho miláčka.

A tak si vždycky říkám, jak by se tvářili, kdybych šel navolno s koněm a nechal ho lítat někde po ulicích. Jestli by jim konečně došlo, že vodítka mají svůj smysl a že nikdy neví, jestli jejich pes neublíží nějakýmu dítěti nebo nesplaší koně nebo nevystartuje po běžci.