Dobrá příprava dělá z uhlíku diamanty

Tohle je těžký, protože se teď budu hodnotit sám. Svejma očima. Nekriticky. A v tom nejsem úplně dobrej. Ani příjemný mi to není. Ale co už.

Zas jsem měl v práci prezentaci a bylo to o pro mne důležitým tématu. Změna kategorizace, změna navigace, ale to není podstatný. Podstatný je, že to byl dlouhej projekt a že jsem chtěl předat dál, že to nebylo snadný, vysvětlit proč jsme to dělali a tak.

A tak jsem se fakt hezky připravoval. Měl jsem u sebe papír, na zahradě jsem celej den dělal domeček pro děti a vždycky když přicházely nápady, tak jsem si je zapisoval. No a ono to u té práce chodí samo. Takhle jsem psal často texty, recenze, básně. Prezentace moc ne.

Ale večer, když jsem šel připravovat prezku jsem měl už krásnou kostru, příběh a sice jo, ty slajdy jsem tvořil do tří, ale tím, jak jsem se vezl tím svým příběhem, tak jsem šel rovnou za cílem. Hledal správný obrázky, data a tak.

A z prezentace jsem pak měl radost. Sám si myslím, že se mi to povedlo, několik lidí mi to i řeklo (děkuju) a jo, stejně si v tom výsledku jsem pořád nejistej a třeba si něco nalhávám, těžko to budu někdy vědět nabeton, ale i ten dobrej pocit je pro mne teď dostatečným diamantem, kteřý jsem z toho vytěžil.