Pozor na slepou zabedněnost
Po asi roce a půl jsem se viděl s kamarádama, s nimiž jsme se mezi střední a vejškou potkávali často, ale teď je to tak třikrát do roka. Tohle ale nabourávaj nemocný děti, takže my jsme teď několikrát vynechali, proto ten rok a půl. A tak jsme se měli o čem bavit. Za tu dobu se stalo dost změn.
Když jsme se dostali k mému působení ve Slevomatu, bylo vidět, že jednomu z kamarádů ta firma nevoní. A zřejmě tam dřív nakupoval oblečení a další věci. a asi byl tenkrát spokojenej. A předesílám, je to chytrej, vzdělanej a úspěšnej člověk.
A to naše oblečení mu hodně a dlouho sedělo v žaludku, protože hned začal, kdy ho začneme znovu prodávat, a že to byla velká chyba, že jsme přestali a že musíme vydělávat mnohem míň a tak. Dokonce že prý Marii tenkrát psal o tom, že je to špatný rozhodnutí.
Tak jsem se mu snažil vysvětlit, že tři roky po sobě rosteme o 20 %, že naší mnohem důležitější vertikálou je teď cestování a soustředíme se na něj, ale stejkalo to po něm, jak kapky po impregnovaný plachtě. Prostě pořád si stál za svým. Nevěřil. Nechtěl poslouchat. Fakt byl tak strašně přesvědčen svým ničím neověřeným pohledem, že mne skoro nevnímal. Spíš se vysmíval. Tak jsem to nechal být. O nic nešlo.
Jenže tenhle člověk není žádnej hloupej pitomec. Je vzdělanej. Úspěšnej manažer. Ale v mnoha ohledech zřejmě zabedněnej. Po tomhle už mnohem víc chápu (nebo chápu - spíš akceptuju), proč někteří lidé volí Zemana, Babiše, nechtějí vidět jiný pohled, nechtějí se kriticky zamyslet. Nenechají k sobě dotéct argumenty. Tak strašně moc si jsou jistí svým slepým a špatným názorem. Často jsou mnohem mnohem míň vzdělaný než tenhle můj kamarád.
Ale za ten zážitek jsem rád. Vede mne k mnohem větší opatrnosti. K většímu hlídání se, pochybování, ujišťování se. Nezahazování jinejch názorů, jinejch pohledů, jinejch světů.
Pozor na slepou zabedněnost.
Když jsme se dostali k mému působení ve Slevomatu, bylo vidět, že jednomu z kamarádů ta firma nevoní. A zřejmě tam dřív nakupoval oblečení a další věci. a asi byl tenkrát spokojenej. A předesílám, je to chytrej, vzdělanej a úspěšnej člověk.
A to naše oblečení mu hodně a dlouho sedělo v žaludku, protože hned začal, kdy ho začneme znovu prodávat, a že to byla velká chyba, že jsme přestali a že musíme vydělávat mnohem míň a tak. Dokonce že prý Marii tenkrát psal o tom, že je to špatný rozhodnutí.
Tak jsem se mu snažil vysvětlit, že tři roky po sobě rosteme o 20 %, že naší mnohem důležitější vertikálou je teď cestování a soustředíme se na něj, ale stejkalo to po něm, jak kapky po impregnovaný plachtě. Prostě pořád si stál za svým. Nevěřil. Nechtěl poslouchat. Fakt byl tak strašně přesvědčen svým ničím neověřeným pohledem, že mne skoro nevnímal. Spíš se vysmíval. Tak jsem to nechal být. O nic nešlo.
Jenže tenhle člověk není žádnej hloupej pitomec. Je vzdělanej. Úspěšnej manažer. Ale v mnoha ohledech zřejmě zabedněnej. Po tomhle už mnohem víc chápu (nebo chápu - spíš akceptuju), proč někteří lidé volí Zemana, Babiše, nechtějí vidět jiný pohled, nechtějí se kriticky zamyslet. Nenechají k sobě dotéct argumenty. Tak strašně moc si jsou jistí svým slepým a špatným názorem. Často jsou mnohem mnohem míň vzdělaný než tenhle můj kamarád.
Ale za ten zážitek jsem rád. Vede mne k mnohem větší opatrnosti. K většímu hlídání se, pochybování, ujišťování se. Nezahazování jinejch názorů, jinejch pohledů, jinejch světů.
Pozor na slepou zabedněnost.
Komentáře
Okomentovat