Mládí vpřed (ale jako fakt)

Ondra byl v pátek podruhý místo ve škole na demonstraci za klima. A já jsem rád. Moc se mi líbí to, že děti nebo mladí lidi dokážou něco takovýho rozjet (a nevěřím tomu, že Greta je jen nástroj dospělých v pozadí).

Strašně moc jim fandím, nejradši bych je pustil někam na zodpovědné pozice. Aby fakt mohli rozhodovat.

A vždycky mne dopálí komunističntí dobytci typu Jaroslava Faltýnka, kteří útočí na mladé tváře pirátů a říkají jim, že ještě nic nezažili, ničemu nerozumí, do ničeho nemají mluvit, protože jim teče mlíko po bradě.

No a teď jsem poslouchal tenhle krásnej rozhovor s neuvěřitelně sympatickou Martinou Viktorií Kopeckou. Tu ženu jsem neznal. Je to farářka a psychoterapeutka a mladá holka. A má to v hlavě strašně moc dobře srovnaný, spoustu zajímavejch myšlenek říká. Budu muset začít číst její blog.

A Martin Veselovský se v jeden okamžik zeptá, něco jako jak jí funguje to, že takhle mladá žena dává rady a předává moudra starším lidem. Bez tak velkých zkušeností, které by mohla získat až s věkem. A ona krásně (a to se za křesťana nepovažuju) použije Ježíše jako člověka, kterej byl geniální a bylo mu stejně jako jí.

Tak jsem si vzpomněl na Kurta Cobaina a Jima Morrisona a další, svý největší pubertální idoly, z nichž čerpám doteď. A došlo mi, že je to tak. Že to stáří, může být leckdy naškodu. Nebo spíš jinak - že je úplně irelevantní. To, aby měl člověk správný názory a stálo za to ho poslouchat a souznít s ním, k tomu nemusí být arogantním dědkem typu Faltýnka. Ten naopak ani v mládí jistě neměl dobrý nápady a nebyl následováníhodný.

Jsem rád, že Ondra chodí na ty demonstrace a že je Gréta rozjela a kdyby chtěl, rád ho v tomhle směru budu víc podporovat. No, nechce. Zatím. Ale třeba to přijde.

(poznámka pod čarou: teda! jako třicátý třetí příspěvek sem do blogu a psát tu o Kristových létech, to fakt není náhoda)