Nezapomínat

Některý dny a období jsou těžší. Únavnější. Náročný. A je zajímavý, že v tom člověk nebejvá sám. Ty komplikovanější věci jedou v cyklech a třeba v tomhle jsme se s Jakubem krásně potkali. Možná je to tím blbým datem. Jedenáctý září.

V práci jsem teď jedenáct i víc hodin denně, pak přijedu domu, zapínám počítač a jedu dál. Včera jsem u toho usnul. Řešíme nějaký náročný věci v náročným období. Detail není důležitej. Ale je to únavný, místy frustrující a jak je člověk unavenej, tak otupuje svý chování a zvyky a věci, který si myslí, že má dobře pod kůží a ono nemá.

Zapomíná na ně.

A tak, i když mám spoustu dat a připravený kroky, který jdou jasně napřed tomu správnýmu řešení, prodávám je kolegům nejistě a v časovém presu bez tahu na bránu a rozplizle.

I když vím, že Národ ve válce nemá šanci uspět, pokud si nenajde prostor na to se bavit, prostor si nenacházím.

I když vím, že je potřeba poznat únavu a nezdar, abych pak věděl jak vypadá svěžest a úspěch, stejně to teď člověk úplně nevítá.

I když vím, že potřebuju svou drogu, stejně si ráno už dva nebo tři dny po sobě ani nestihnu udělat čaj.

A i když je správný věci dobře promejšlet řešit koncepčně, stejně to svádí k jednoduchým nekoncepčním a rychlým změnám (který svý ovoce přinesou), ale odpoutávaj pozornost od samotného problému.

Ale nakonec to celý bude jedna skvělá velká zkušenost. Nádherná škola. Posun.

Už aby to bylo.