Pokud se chcete cítit neomylní, nepište si deník
Deník si vlastně nepíšu. Spíš občasné poznámky. Nápady. Někdy verše. A baví mne se do těch svých starých zápisů čas od času koukat.
Je legrace, pročítat ty pubertální skautské, kde jsem si často něco nalhával a dělal se úmyslně lepším. A je fajn, že jsem s tím pak po letech přestal a stal se upřímnějším. Aspoň teď si to myslím. Ale třeba, až do svých současných zápisů kouknu jako stařec, se budu smát a zjišťovat, že i teď si hraju na něco, co nejsem.
Orwell (ne, nechci ze sebe dělat znalce Orwella, ale teď ho čtu a tak mne denodenně ovlivňuje) v roce 43 v jedné své eseji napsal:
Pokud se chcete cítit neomylní, nepište si deník
A já si myslím, že je naopak krásný se k těm svejm omylům vracet. Koukat na ně a vidět, jak se člověk pletl. Právě to člověka posouvá dopředu. Jeho omyly.
A když se tak koukám kolem sebe tak si jsem jistej, že jakmile se začne člověk cítit neomylným, tak ztratí soudnost a končí.
Asi si musím začít psát denník pravidelně. Z preventivních důvodů.
Je legrace, pročítat ty pubertální skautské, kde jsem si často něco nalhával a dělal se úmyslně lepším. A je fajn, že jsem s tím pak po letech přestal a stal se upřímnějším. Aspoň teď si to myslím. Ale třeba, až do svých současných zápisů kouknu jako stařec, se budu smát a zjišťovat, že i teď si hraju na něco, co nejsem.
Orwell (ne, nechci ze sebe dělat znalce Orwella, ale teď ho čtu a tak mne denodenně ovlivňuje) v roce 43 v jedné své eseji napsal:
Pokud se chcete cítit neomylní, nepište si deník
A já si myslím, že je naopak krásný se k těm svejm omylům vracet. Koukat na ně a vidět, jak se člověk pletl. Právě to člověka posouvá dopředu. Jeho omyly.
A když se tak koukám kolem sebe tak si jsem jistej, že jakmile se začne člověk cítit neomylným, tak ztratí soudnost a končí.
Asi si musím začít psát denník pravidelně. Z preventivních důvodů.
Komentáře
Okomentovat