Smějí se mi, protože jsem jiný
Vždycky jsem měl strach z normalizace. Normalizace člověka. Jeho chování. Jeho života. Děsilo mne, že zapadnu do pohodlnejch kolejí, kde všechno pojede tak jak má. Tak jak se očekává. To jsem nikdy nechtěl. A lidem, který se tam rádi zařadili jsem se smál. Držet hubu, držet krok, to je slogan za pokrok jak zpívá SPS.
Smějí se mi, protože jsem jiný, já se směju jim, protože jsou všichni stejný.
Tohle řekl Kurt Cobain a možná i to je důvod, proč s ním tak souzním.
A je legrační, že jsem ten jeho citát doteď neznal. Ale ono to z něj vyzařovalo i bez nutnosti, aby to vůbec vyslovil.
A taky je legrační, jaká je ta míra jinakosti. Dneska je mi jasný, že jsou pohledy z nichž jsem až uboze normální a pak jsou pohledy, který mne vidí jako zcela vybočujícího.
A pak je legrační ta urputnost a programová snaha o to všechno, který jsem někdy před desítkama let podřizoval svý rozhodnutí. Jen abych nebyl stejnej. Na druhou stranu jsem si vždycky držel jasnej rámec, kterej už jsem překročit nechtěl.
Ale! Dneska vidím, že v tom nebyl jen ten plán a program, ale i kus přirozenosti, z který to všechno vzešlo. A dorostlo do klidu. A spokojenosti.
Smějí se mi, protože jsem jiný, já se směju jim, protože jsou všichni stejný.
Tohle řekl Kurt Cobain a možná i to je důvod, proč s ním tak souzním.
A je legrační, že jsem ten jeho citát doteď neznal. Ale ono to z něj vyzařovalo i bez nutnosti, aby to vůbec vyslovil.
A taky je legrační, jaká je ta míra jinakosti. Dneska je mi jasný, že jsou pohledy z nichž jsem až uboze normální a pak jsou pohledy, který mne vidí jako zcela vybočujícího.
A pak je legrační ta urputnost a programová snaha o to všechno, který jsem někdy před desítkama let podřizoval svý rozhodnutí. Jen abych nebyl stejnej. Na druhou stranu jsem si vždycky držel jasnej rámec, kterej už jsem překročit nechtěl.
Ale! Dneska vidím, že v tom nebyl jen ten plán a program, ale i kus přirozenosti, z který to všechno vzešlo. A dorostlo do klidu. A spokojenosti.
Komentáře
Okomentovat