Zajímá mne, jak to dopadne

Když něco dělám nebo píšu nebo tvořím, tak hnacím motorem je to, že nevím , co je na konci. Jak to dopadne. Co se stane.

Ale když už to vím nebo si myslím, že to vím, musím dávat hodně úsilí pro to dál na věci dělat. 

Když jsem psal Nulovou pravděpodobnost, bylo to přesně tak. Hnacím motorem byla hlavně touha zjistit, jak to celé dopadne. Co se bude dít dál. A když jsem psal nějaké další věci, které jsem nedopsal, zkončilo to tím, že jsem si představil konec, věděl jsem, kam to mám nasměrovat, a teď už šlo jen o to, to popsat. A to mne nebavilo. Zmizelo z toho to překvapení a objevování.

Moc úplně nevím, co to znamená. Třeba to, že jsem povahou hledač a objevitel (ostatně slovo hledání jsem měl jeden čas snad ve všech písňovejch textech).

Každopádně je fajn to o sobě vědět. Pro začátek. I když - když už vím co jsem, nebude to někde oslabovat pracování na sobě samém?

Jsem zvědav.

Zajímá mne, jak to dopadne.