Zbejvá se neposrat

Nemůžu za to, ta asociace prostě přišla. A je nevhodná a trapná vzhledem k tomu, kam se tenhle text bude ubírat.

Byl jsem na obědě u Italů na Křižíkový a už nikdy tam nepůjdu. Protože mám po dýňový polívce a lazaních průjem, jakej jsem ještě nezažil (a že jsem toho zažil dost).

Cestou domů, když jsem reálně řešil ten problém, jak dojedu a využil překvapivě čistejch a řekl bych světovejch záchodků na metru Kobylisy (fakt lze doporučit), se mi vybalila to heslo a trochu mne i pobavilo, že jsou chvíle, kdy ho lze brát fakt doslovně:

Zbejvá se neposrat.

Je to z Kittchenovy Bouřky. A Jakub k tomu onehdá říkal něco jako: Je samo sebou že přijdou těžký a náročný věci. A tohle je o tom, že je dokážeme přestát. Zbejvá se neposrat. Je to takový moje heslo, když vím, že mě čekaj těžký časy.

Ten přístup je nádhernej. Nebát se toho co přijde. Vědět, že to bude těžký, vědět, že to bude bolet. Ne vždycky všechno vyjde, jak by mělo. Ale stačí dokázat se z toho neposrat. Pro začátek. I pro co nejzdárnější konec.

Tenhle životní přístup pomáhá přežít fakt hodně těžký momenty. Zrovna teď pravidelně čtu a obdivuju tohodle člověka kterej se vyboural na motorce a teď mu zbejvá se neposrat ze závažnýho životního zvratu. Není to snadný čtení, ale je pozoruhodný, jak to ten člověk nese. Evidentně proto, že na svět kouká právě s tímhle přístupem.