Dovolená den I.

Krásnej den to byl. Moc krásnej. Ale pěkně od začátku.

Ráno hned jak trochu zmizí mlha jedeme autem z Mikulova pod Sirotčí hrádek. Tam vylezeme až nahoru ke zřícenině. Mlha se převaluje přes vesnice v nížinách, Pavlov je zahalenej celej. Koukáme na podzimní vinice a lesy a je krásně. Sluníčko hřeje a svítí a do zlatova barví den, který přesně vystihuje to babí léto.

Slezeme ze zříceniny, pak obejdeme kopec kolem skal a horolezců a dalších zřícenin. U soutěsky se s Ondrou vydáváme na tříkilometrový běh k autu, ale nejde mi to. S foťákem na zádech jsem těžký a unavený a tak hodně chodíme. Ondru brzdím.

Cestou ještě kupujeme lahev Pálavy a pak se autem vracíme pro holky. Už byly skoro u nás. Určitě tak kilometr a půl maximálně.

Vracíme se do Mikulova, rychle nakoupíme potraviny, zítra je státní svátek. Chceme jít ještě na Svatý kopeček, ale je krásně a auta parkují všude kolem a není kde zastavit. Dojedeme teda až k penzionu a odtuď pěšky a je to výbornej nápad, cesta zezadu je příjemná, není tak prudká a stihneme konec západu slunce nad Mikulovem. Spíš teda jako červánky.

Sejdeme dolů, procházíme se městem. Líbí se nám, jak to město žije, spousta otevřených kaváren a vináren a restaurací a už je tma a tak v jedné usedáme, s Monikou si dáme Pálavu, Ondra heřmánkovej čaj, Alice horkou hustou čokoládu a je nám moc dobře.

Po skoro třinácti pohodových kilometrech přes Pálavu si ten večer užijeme a pak usínáme unavení v našem penzionu.

MOC HEZKEJ DEN TO BYL.