Lidé mohou být šťastni pouze tehdy ...
Jel jsem do práce tramvají a četl jsem si. Tak, jako skoro vždycky. Z druhého dílu Orwellových esejí mi zbývá už jen asi 70 stran. A přitom se mi stalo něco, co už párkrát, ale nikdy to netrvalo tak dlouho. Přejel jsem práci o pět stanic. Což je dost.
Když jsem přijížděl na Masaryčku, odhlédl jsem od knihy v domnění, že by to už mohla být Palmovka a strašně mně překvapilo, že jsem celou Libeň i Karlín nevnímal. Ani trochu.
A co se se mnou v tu dobu dělo, vůbec netuším. Jen vím, že jsem se zasekl na větě: Lidé mohou být šťastni pouze tehdy, když nepředpokládají, že cílem života je štěstí.
A když jsem pak přemejšlel, kde se ten zásek vzal, došlo mi, že je to v tom smyslu života. Protože si fakt nejsem jistej, že bych dokázal poctivě odpovědět, jak to s cílem života vidím já.
Možná proto, že i když se nepovažuju za křesťana, věřící rozhodně jsem a nepřipouštím si, že smrtí to tady končí. A pak je tu to štěstí, kterýmu se často přibližuju a často ne. Ale to už je zase jinej příběh.
Když jsem přijížděl na Masaryčku, odhlédl jsem od knihy v domnění, že by to už mohla být Palmovka a strašně mně překvapilo, že jsem celou Libeň i Karlín nevnímal. Ani trochu.
A co se se mnou v tu dobu dělo, vůbec netuším. Jen vím, že jsem se zasekl na větě: Lidé mohou být šťastni pouze tehdy, když nepředpokládají, že cílem života je štěstí.
A když jsem pak přemejšlel, kde se ten zásek vzal, došlo mi, že je to v tom smyslu života. Protože si fakt nejsem jistej, že bych dokázal poctivě odpovědět, jak to s cílem života vidím já.
Možná proto, že i když se nepovažuju za křesťana, věřící rozhodně jsem a nepřipouštím si, že smrtí to tady končí. A pak je tu to štěstí, kterýmu se často přibližuju a často ne. Ale to už je zase jinej příběh.
Komentáře
Okomentovat