Lidi spěte

Minulý tejdny jsem málo spal. Jakože průměrně kolem pěti hodin denně. Někdy tři hodiny, někdy i šest. Jak to vyšlo. Dostal jsem se do návyku, kdy jsem měl pocit, že mi to tak stačí.

Nejdřív to bylo kvůli práci, chtěl jsem toho hodně stíhat. Pak jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl o půlnoci hotovo, ale protože jsem si navyk jít spát pozdějc, stejně jsem pak třeba kouknul na nějaký video, nebo jsem poklidil, nebo jsem si četl. A spát jsem šel po tý druhý. Docela pravidelně.

No a měl jsem pocit, že jsem superman. Že je to jako dobrý. Stihnu toho víc. A místo abych toho nechal, jsem se v práci ještě vlastně vytahoval (nebo tak něco to bylo) "dneska čtyři a půl, to je dobrý".

A pak, na sobotním běhu, kterej jsem si moc pěkně užil, jsem už moc nemoh. Dost jsem chodil (chodit na desítce je hodně divný) a místo toho, aby mě závod posunul k lepšímu času jsem měl co dělat, abych se do cíle nakonec dostal. Ale jak píšu, bylo to krásný. To barevný listí a Ghosteen v uších a ten poslední kilometr a nevnímání okolí a rodina která mi fandí a tohle všechno dohromady. 

A když jsme jeli autem domů, tak jsem byl fakt unavenej, myslel jsem že za jízdy usnu, říkal jsem Monice, ať mne hlídá, jak řídím. A pak doma únava a v neděli únava a takový ty virózový příznaky a dnes jsem to vzal ráno místo do práce k doktorce, ale bylo mi to jasný už včera že tam půjdu. 

Včera už jsem spal jak nemluvně a dlouho a dnes ráno Alici do školky a doktor a v čekárně jsem si přečetl knihu od Dády Hochový (krásná byla) a pak jsem ji zandal a usnul jsem a sestřička mne musela budit, když jsem šel na řadu a když jsem přišel domů a vyřešil pár pracovních drobností tak jsem si lehnul s knihou od Luboše Kreče, ale usnul jsem už u předlohy od Jindry Šídla. 

A přitom taková blbost. Spojila se mi únava s virózou, nic víc.

Alice si teď vybarvuje, já sedím proti ní a píšu tohle. Pak si budeme číst Kulihráška a jakmile někdo přijde, půjdu si lehnout. Zas bych spal.