Udělal jsem dost?

Šel jsem nakupovat. Do Alberta. U nás v Bohnicích. A na konečný na lavičce tam seděl bezdomovec. Byl v kraťasech, něco jedl. A na nohách měl tak odporný a hnusný boláky, že jsem nic takovýho nikdy neviděl.

Vypadalo to, jako velký krvavý skvrny, kolem kterejch jakoby byla plíseň. Něco bílýho a taky černýho. A když jsem přicházel k němu, tak se s ním zrovna nějaká holka bavila, že mu zavolá záchranku nebo tak něco a on nechtěl. A tak ta holka odešla.

Když jsem se pak vracel z Alberta a znovu si ty nohy prohlíd, ty nohy, o který podle mýho ničím nepodloženýho subjektivního názoru musí přijít, protože vypadaly fakt strašně zle, tak jsem se rozhodl. Na nic jsem se ho neptal, poodešel jsem dál, aby o ničem nevěděl a zavolal jsem na 112 ku.

Tam mne přepojili na záchranku. Tý jsem řekl to, co tady popisuju a byl jsem poučen, že pokud nechce pomoct, tak oni mu pomoct nemůžou. Že se s tím nedá nic dělat. Tak to prostě je.

Řekl jsem jim, že taky nevím, co s tím dělat, proto, že volám. A paní, která má určitě s podobnjema případama moře zkušeností a ví, jak beznadějný a těžký a nepříjemný je řešení něčeho takovýho, tak řekla, že to předá policii.

Tak jsem poděkoval a šel jsem domů. A asi po půlhodině jsem odtud viděl jet sanitku, ale netuším, jestli jela k tomuhle případu. Každopádně pán už tam pak neseděl.

A proč to sem píšu? Vůbec nevím, jestli bych toho pána oslovil, tak jak to udělala ta holka. Spíš ne. A jestli jsem tím telefonátem něčemu pomohl. A hlavně fakt nevím, co v takový situaci dělat. A jestli jsem udělal dost. A to je asi to ono.

Nejen v týhle situaci, ale i kdykoliv jindy, dělat dost. To je to, o čem teď přemejšlím.

A myslím si, že já i ta paní na záchrance, jsme udělali asi podobně málo. Nejvíc udělala ta holka.