Ohlédnutí za rokem 2020 I. - literatura
Letos jsem přečetl 57,5 knihy což je dost a kdyby tu nebyl koronavirus, přečetl jsem toho ještě víc, protože 85 % čtení se odehrává cestou do práce a z práce.
Super je, že jsem letos nesáhl po žádné knize, která by mne nebavila nebo nesedla. Všechno jsem si aspoň trochu užil, všechno mi něco dalo. To je v tomhle ohledu výjimečné štěstí, každý rok jsem některé knihy odložil rozečtené nebo je se sebezapřením dočetl, ale nic si z nich nevzal.
Taky jsem letos nepřečetl žádnou knihu anglicky, všechno, po čem jsem letost sáhl, bylo v mateřštině (minulý rok jsem anglicky přečetl tři nebo čtyři knížky).
A taky jsem si letos dal na Masterclass kurz psaní thrillerů s Danem Brownem a bylo to naprosto dokonalé. To jsem si užil moc.
No a tohle jsou knihy, který jsem přečetl na fotce. V pořadí od horního schodu zleva do dolního, Kafka je zatím rozečtený.
- konečně jsem znovuobjevil Evu Turnovou a přečetl 4 Turnové háje
- Orwellova "Nadechnout se" mi nádherně sedla do nálady
- našel jsem si cestou ke dvěma španělskejm autorům (Andrés Barba a Alicia Kopf) a jak Město světla, tak Bratr z ledu mne hodně moc zasáhli
- dokument o Jiřím Suchém mne k němu po letech nasměroval a já si užil jednak knihu rozhovorů, pak jeho povídání o Bohu a taky divadlo z let 1997-2002 (na fotku jsem omylem dal knihu jinou)
- plejtval jsem Kunderou a přečet hned dva, stejně tak Murakamim, tady si musím dávat pozor, protože mi od nich už moc knih přečíst nezbývá
- objevil jsem si konečně Miloše Urbana a zejména Mrtvý holky mne dostaly (ale ani ty další dvě knihy nebyly pitomý)
- musím víc číst Cormaca McCarthyho, Dítě boží bylo strašně silný, jsem rád, že od něj toho na mně ještě dost čeká
- Chuck Palahniuk je oblíbenec, někdy je slabší, jindy lepší a letos vybraný Den přizpůsobení patří k těm nejlepším
- Poupata od Bohumila Hrabala jsou zvláštní, z tý knihy si pamatuju hlavně to, že je hodně nesourodá, ale vlastně mi to nevadilo
- objevil jsem si Bernarda Schlinka a Předčítače a na film jsem se pořád ještě nepodíval
- jsem moc rád, že vyšel Kilián Nedory, netušil jsem, že toho na tohle téma napsal Filip Topol tolik
- Sklepní práce od Egona Bondyho, jehož kompletní soubor básní jsem četl předchozí roky je strašně moc dobrá kniha, asi druhá nejlepší po Šamanovi
- u Natálie Kocábový a její Nepatrně smuutný ženy jsem zjistil, že mne baví číst sloupky pro ženský
- Fomas mne překvapil jak strašně vtipnej je a stejně tak Jirka Charvát
- Michael Kocáb mne nadchnul jak poctivě a pokorně popsal Sametovou revoluci a odsun rusáků v knize Vabank, strašně záslužná práce
- Foglar mne překvapil, jak mne místy štval. Dlouho jsem ho nečetl a Přístav volá jsem měl slitej s Tajemnou Řásnovkou a už bych byl dnes víc kritickej
- Ivan Blatný byla poezie letošního roku, dal jsem tři sbírky
- bavil mne i nejnovější a horkou jehlou ušitej Šváb od Iana McEwana, Proměna naruby namočená do brexitovejch kulis
- první přečtenej Houellebecq, nebylo to špatný, ale ten hlavní hrdnina mne strašně sral
- spousta komiksů, úžasnej Warren Ellis (jsem rád, že jsem si toho Transmetropolitana dokázal vyšetřit i na příští rok), překvapivě nádherný pokračování Rychlejch šípů, naprosto dokonalá a hustá Svatá Barbora, nádherný Burnsovo Bludiště od Trystera, zábavný a poučný Záhady kvantového světa a konečně vyšel i Maus, kterýho jsem chtěl číst už dávno, a dokonce ani ty Čapkovy kapsy mne neurazily
- a nevím proč jsem tak dlouho otálel s Caveovým pytlíkem na zvratky, bylo to fajn, ale krátký
- a konečně jsem přečetl i Lolitu v tý nádherný bibliofilský verzi
- a na konec už jen link na instagram s tím co jsem přečetl poslední roky (tyjo, už to eviduju 6 let!)
Komentáře
Okomentovat