Sametovej běh

Sedumnácetej listopad je pro mne vůbec nejdůležitější svátek a spojuju si ho s rokem 1989, tu rovinu Uzavření vysokých škol v 39. tak zažitou nemám. A i proto je to pro mně důležitej svátek, protože jsem ho prožil. A válku ne. Ani Husa. A další.

Na Letný jsem včera bohužel nebyl a dnes jsem se Pražským aktivitám celej den taky nevěnoval. Prožívám teď těžký a komplikovaný období a víc o něm psát nechci (což je hezký si uvědomit, že na sebe neřeknu úplně všechno).

Ale vzít jsem si ten den nenechal a tak jsem se asi v pět odpoledne rozběhl do ulic. Seběhl jsem dolů k ZOO, přívoz mi ujel a tak jsem to vzdal k Trojskému mostu, kde mi přestaly hrát sluchátka. Došla baterka. Měl jsem tam shuffle a zrovna zpíval Nick Cave (předtím Moby, a Gorillaz a co já vím co všechno).

Pak kolem výstaviště pod letnou a podél Vltavy na Malou Stranu, pod Karlův most, Kampa, k Národnímu divadlu. Položit a zapálit tři svíčky za děti, prohlídnout pár instalací a pak na Václavák, zrovna mluví Šimon Pánek a mluví moc dobře.

A odtud Opletalkou na Masaryčku, rozhoduju se, jestli to vezmu přes Libeň, ale nechce se mi. Tak to stočím na druhou stranu, ke Kotvě a přes most k tunelu, vyběhnu na Letnou k Technickýmu muzeu, pak Sparta, Jana Zajíce a k přístavu. Je 19:09 a poslední loď jela v 19. Tak se otáčím a po druhým břehu k Trojskýmu mostu a podél nábřeží k ZOO a do kopce do Bohnic (to už jdu, ale jinak celou dobu běžím).

V Krakově kupuju litr kofoly a dobíhám domů. Je to nějakých 24,5 km.

Krásný to bylo.

Komentáře

Oblíbené příspěvky