Tejden jsem si nic nenapsal

Je toho moc. A to ještě není prosinec. Je málo času a hodně únavy a já tejden zanedbával blog. Poznámky jsem psal jen do zápisníku a teď to v neděli v noci celý doháním. Přepisuju, edituju, upravuju.

A nebaví mne to.

To dohánění.

Ale zas nechci o ty věci přijít.

Jsem někde na křižovatce analogovýho a digitálního světa. Svýho. Mentálního.

Pořád mám u sebe zápisník a pero, pořád je pro mne nejpřirozenější si takhle psát poznámky, ale ty cloudy a online svět šetří tolik času, že je možná čas si ty poznámky psát rovnou sem.

Trochu mě to děsí. Nerad bych dospěl do stavu, kdy přestanu číst papírový knihy a poslouchat vinyly. Ale stát se to může, ne že ne. Stačí že streamuju při běhání (běhat s vinylem se nedá, žejo).

Tak jsem fakt zvědav, kdy a zda to přijde. A co to se mnou udělá. Jestli mi to něco vezme nebo jen dá. Racionálně vím, že by mi to dalo čas. Možná jednodušší používání. Iracionálně si myslím, že by mi to vzalo kus duše.

Tak uvidíme.