Dá se štěstí a radost nasyslovat?

Koukám se na Babiše, jak kolem sebe kope, jak mu teče do bot a jak se mu hroutí všechno co se hroutit může. A nedělám si velký naděje, že se mu to fakt zhroutí. Je dost pravděpodobný, že z toho vybruslí. Ale o tom psát nechci.

Spíš o tom, co se stane, kdyby nevybruslil.

Teoreticky přijde o hodně majetku, fiirma bez dotací bude před krachem, on ve vězení (to je ten pro něj asi nejčernější scénář).

A když tohle pozoruju a nejen u něj, je mi jasný, že se štěstí a radost nedá nasyslovat. Že prostě to, že se mám roky vnitřně dobře a krásně a daří se mi a jsem plný hojnosti a moci takováhle věc zastaví a člověk asi musí konstatovat, že to za to nestálo.

Že ty smlouvy s ďáblem jsou strašně krátkozraký činy. Že ta moc a síla a úspěch na deset let je jedenáctým rokem zahozen, zapomenut a najednou zbytečný.

Prostě že stav štětstí a radosti je křehká věc. A ve vteřině o ně lze přijít a je úplně jedno, jak moc nahoře předtím člověk byl.