Jak hacknout zlozvyky

V práci připravujeme nějakej článek o zlozvycích a předsevzetích. Konec roku. Tak se takovýhle věci dělají. A byl jsem vyzván, ať přispějou svou trochou do mlýna. Což mne překvapilo. Vůbec si nemyslím, že bych v tom byl dobrej. Ale zamyslel jsem se. A tohle ze mne vypadlo.

Já svý zlozvyky hacknout neumím (myslím si, že to často ani hacknout nejde, aspoň mně by to nešlo) a předsevzetí si nedávám. A to je možná rada jak na to. Vždycky, když jsem si říkal "budu hubnout" nebo "budu zdravě jíst" nebo "budu dýl spát" nebo "budu pravidelně cvičit" tak to nevyšlo. A důvodem bylo, a tomu fakt věřím, to, že jsem to úplně opravdu nechtěl. Bylo mi to aspoň trochu jedno. Nestál jsem o to. Protože jakmile o něco stojím, tak to dělám a nepotřebuju k tomu hacky ani žádný další zvláštní soustředění se. Proto jsem napsal knihu, proto si píšu každej den blog, proto přečtu kolem 50 knih za rok. Baví mne to, chci to dělat, dává mi to smysl. Takže podle mne jediná funkční a smysluplná rada je: pokud chceš něčeho dosáhnout, musíš to fakt chtít. Fakt hodně moc z celýho srdce chtít. A ono to pak půjde. Samo.

A pak je ještě druhá (ale o dost míň praktická rada) - řada věcí se prostě v pravej okamžik stane. Jestli teď nemám čas na koníčky tak na ně asi není ta správná doba. A až bude, tak se ten čas objeví. Jakoby sám od sebe. Bez vlastního přičinění. Protože to tak má být. To je pro ty, který si svý kroky nechtějí řídit a rádi se nechaj táhnout proudem událostí. Je to pasivní, ne že ne, ale může to bejt dost zábavný. Jen je potřeba mít otevřený oči, bejt na všechno připravenej a nebát se konzumovat a užívat to, co život přináší. Nebát se do toho vtáhnout a začít dělat třeba úplně nepatřičný věci, který se ke mně nikdy nehodily, ale teď jsem je dostal naservírovaný pod nos. Dost možná to má nějakej důvod a někem mne to posune.

případně pro zajímavost: takhle dětem vysvětluju proč je kouření špatný
nebo: takhle jsem přestal sladit čaj. prostě se to stalo.