Jel jsem taxíkem

Nikdy jsem nejel taxíkem a bral jsrm to jsko hezký vymezení se světu. Jako svou výjimečnost, jinakost. Rád jsem jinej.

V březnu jsem taxík v Bratislavě bojkotoval a radši chodil pěšky. Dnes jsem přijal ty čtyři jízdy s divným pocitem.

To nejdivnější ale asi bylo, že se nic nestalo. Nebolelo to, nezměnilo mne to, nemyslím si, že začnu taxíky používat, je ti zbytečný.

Ale něcoki to dalo. Vědomí, že odmítat neškodnou věc jen tak z principu je zřejmě zbytečné. A i když Ne z nás dělá to co jsme, ne vždycky to ne dává smysl.