Post hudba a Kittchen

Nevím proč, ale Post hudbu moc neposlouchám, i když jsou skvělí. Ale bohužel jsou v tý sekci "Další dobrá kapela která by se mi líbila, kdybych je trochu víc poslouchal, jenže na to nemám čas". Ale v Akropoli, kde jsem je naživo viděl snad fakt poprvý, jsem byl nadšen. Tančil jsem jak o život, nechal jsem se pohltit vším co do mne z toho minimalisticky pojatého setu chrlili a já byl zas někde mimo, v oblaku mlhy a nadšení, tam kde je všem dobře a fajn.

A pak přišel Kittchen, v trojici s Tomášem a Aid Kidem a s projekcema od Lindy na vysokejch úzkejch plátnech a já byl unešen. Vzpomínal jsem na ty první koncerty plachýho Jakuba někde v malým sálu pro pár lidí a nikdy by mne nenapadlo, že to může vyrůst do něčeho tak velkýho. Protože tohle, to je velká kapela. Plátna jakoby byly obří LED obrazovky a koncert s dokonalým zvukem a produkcí jak od velký kapely velkýho jména. Takový Pearl Jam, Smashing Pumpkins. Fakt.

A písničky hodně jinak aranžovaný a obrovský sebevědomí hrát intimní věci a úplně se otevřít a nebát se a odevzdat se těm lidem, kteří to přijímají a neironizují a rozumí tomu. Krásnej zážitek.

Je to takovej ozdravnej, duševně očistnej zážitek. Se slzama v očích, s dojetím, s přemejšlením nad všema těma znameníma, který ty texty obsahujou a pocitama, který z toho vznikaj. Mám to rád. Děkuju za to.