Špatnej příměr

Někdy jsem trochu autista. Třeba když lidi dělají nevhodný příměry. Přirovnání.

Teď jsme v práci řešili, zda by mohlo jít kredity, které dostáváme jako zaměstnanecký benefit, použít na charitu nebo ne. A strhla se kolem toho dost bouřlivá a hodně jednostranná diskuze. Fakt. Čuměl jsem do toho feedu a nestačil se divit.

A pak, jeden kolega jako argument použil to, že použít kredity na charitu je stejný, jako vytáhnout v práci šunku z ledničky (náš skvělý zaměstnavatel nám plní ledničky dobrotami) a tu odnést bezdomovci.

To je tak strašně blbý přirovnání. Strašně moc. A víc než argumenty v něm cejtim (a dost možná že přecitlivěle a vůbec to tak nebylo myšleno, třeba je to jen nešikovně napsaný) spíš potřebu do toho druhého, kdo nemá stejný názor jako já, si kopnout. Zesměšnit. Shodit ho.

A to mi je líto. Protože jsou fér a nefér argumenty. Je věcná diskuze a zesměšňování. A je dobrej a šlechetnnej úmysl a rychlý odpálkování na straně druhý.

A jo, existujou argumenty, proč kredity na charitu nepoužívat. A celé je to jen o tom, správně si nastavit pravidla. Rozhodnout se, jestli je pro nás důležitější mystery shopping, kterej vlastně díky tomu, že kredity dostaneme vzniká, nebo dát zaměstnanci ještě o něco víc volnosti. Tady máš peníze a když jsi šlechetnej, když si nechceš kupovat nic pro sebe nebo známý, je krásný, že to chceš na něco dobrýho přispět.

Ale schodit to celý šunkou z ledničky, to je tak nepřesný a tak nefér, že mně to donutilo si to sem schovat.

Komentáře

Oblíbené příspěvky