Tady a tam

Pořád jsem pohlcen Murakamim. A jsem tomu rád. Užívám si každé slovo a zápletku a myšlenku v Kronice ptáčka na klíček a je mi tam stejně dobře, jako v 1Q84 nebo na Konci světa...

Ptáček na klíček je právě ve stavu, kdy se mu slejvá skutečnost a to, co prožívá v představách. Píše, že reaálné a nereálné zaujímá v jeho paměti stejné místo a často si není jistej, jestli se některá věc opravdu stala nebo se odehrála jen v jeho mysli.

Mám to v něčem stejně. Je několik zážitků, které jsem nereálně - v představách nebo ve snu prožil tak intenzivně, že si nejsem úplně jistej, že se to fakt nestalo. Dost těžko se to vysvětluje, je to možná i trochu znepokojivé, ale je to tak. Ale přikláním se u nich k faktu, že se staly jen v tom světě, kterej není fyzickej. Ale dost možná jsem zažil i řadu věcí, u kterejch si jsem jistej, že jsem je prožil tady, ale ono se možná staly tam. Tomu taky věřím. Prostě to člověk ne vždy pozná.

A tahle provazba různejch podob světa, kde v každém platí trochu jiná pravidla, ta mne láká. Baví. Tohle je asi důvod, proč lidé utíkají k drogám a dalším podivuhodnejm zážitkům. Aby se snadno dostali někam dál. Někam vedle. Na to nástupiště 9 3/4 na který má určitě každej přístup, jen si musí (nebo nemusí, jak chce) najít svojí cestu. Nebo - a tak to nejspíš bude taky, ta cesta si asi najde toho člověka. Jen to chce mít otevřený oči a správně se rozhodnout, když přijde ta příležitost.