Vítkov se vrátil

Po několika dnech, kdy Vítkov nebyl součástí tohoto světa se vrátil na své místo. Mlhy se vytratily a v pondělí, den před štědrým dnem se znovu ukázal v celé svéé kráse. A jak tam tak stál, poutal k sobě pozornost mnohem víc než jindy. A tak jsem se na něj díval a všiml jsem si něčeho, co ještě nechci úplně pouštět. Ale prostě mi ukázal něco, co jsem měl vidět. Něco, čeho jsem si měl všimnoiut a to, že na pár dnů zmizel se stalo jen proto, abych to teď objevil.

A já jsem přesvědčenej, že ta hra bude pokračovat a až bude ten správnej okamžik, tak se stane další věc. Krok za krokem se takhle někam přibližuju. A zdá se, že stačí jen pár jednoduchých dovedností k tomu, dojít až TAM.

Člověk musí bejt všímavej a pozornej, mít otevřený oči. Nesmí věřit na náhody. Musí se umět hned rozhodnout. A musí být mentálně přítomnej. Pochopit že jo, tohle je to znamení. A pak bejt trpělivej. Zdá se, že jsem k tomu tak nějak přirozeně dospěl teď ve svejch třiačtyřiceti letech.