Všechno má svůj důvod
Strašně moc chci číst. Kroniku ptáka na klíček. Sedím v autobusu, jedu do práce, ale něco ,ne nutí si tohle zaznamenat. Skoro proti svý vůli.
Včera jsem usnul na gauči. Na malým krátkým gauči, kam se nevejdu a zůstal jsem tam celou noc. Nad ránem jsem se asi třikrát vzbudil mezi pátou a šestou, ale už nemělo smysl se přesouvat. V 6:30 budu vstávat.
Zdál se mi sen, že jsme v nějaký skupině lidí, možná to byli kolegové z práce, zkoušeli "Ona ví" od Lucie (btw. tu písničku vůbec nemám rád) a pak to na nějaký akci, asi vánočním večírku, hráli. Lidi mám zamlžený, nevím, kdo tam se mnou byl, jen vím, že jeden z nich zvracel, protože mu to bylo cejtit od pusy. A celej ten večírek byl v takovym lehce dekadentním klubu, plyšový gauče, vínová barva, dlouhý závěsy. Trochu jak z Twin Peaks. A když jsme začali hrát a zaznělo pár prvních taktů a já měl začít zpívat (kdo jinej, žejo), tak jsem se probudil.
A zjistil jsem, že jsem zaspal a tak jsem běžel burcovat děti o půl hodiny později do školy. A btw. jsem zaspal i včera. To je divný. A zajímavý.
Koupu se, beru si věci a můj batoh, kterej jsem měl i včera má rozpojenej jeden popruh. Divný. Chci ho spojit a chybí přeska. Vůbec tu není. Ještě divnější. Nikdy jsem s tím popruhem nic nedělal. Celej život batohu je na svým místě a teď tohle. Tak to jen narychlo uvazuju uzlem. Ale tohle juž není sen. To se fakt děje.
Oblíkám bundu a v kapse chybí peněženka. Večer jsem byl v Tescu. Snad mi ji neukradli. Projdu celej dům, jdu do auta, jestli neleží v něm a po asi deseti minutách ji ucejtím v tý kapse, ve který má být a ve který jsem jí hledal.
Včechno co se děje, má svůj důvod. Asi jsem měl já i děti jet dnes o něco pozdějc do práce a školy. To se nabízí jako první vysvětlení. Ale to, co se nabízí jako první to většinou není.
Všechno má svůj důvod, jen prostě nevím, jaký. Ale tady to mám zapsané. Abych v okamžiku, kdy mi to všechno docvakne a spojí se, mohl hledat vstupní data. Bez nich bych to měl všechno v mlze. V takový, jaká je dneska ráno a nad Prahou už se vznáší několik dnů.
A když pak v Karlíně vystupuju z tramvaje, zjišťuju, že zmizel Vítkov Už není na svém místě. Aspoň pro dnešek.
A v práci pak úplně přirozeně sáhnu po splitu Be And Flower / Keiki, což je přesně soundrack pro tohle všechno.
Včera jsem usnul na gauči. Na malým krátkým gauči, kam se nevejdu a zůstal jsem tam celou noc. Nad ránem jsem se asi třikrát vzbudil mezi pátou a šestou, ale už nemělo smysl se přesouvat. V 6:30 budu vstávat.
Zdál se mi sen, že jsme v nějaký skupině lidí, možná to byli kolegové z práce, zkoušeli "Ona ví" od Lucie (btw. tu písničku vůbec nemám rád) a pak to na nějaký akci, asi vánočním večírku, hráli. Lidi mám zamlžený, nevím, kdo tam se mnou byl, jen vím, že jeden z nich zvracel, protože mu to bylo cejtit od pusy. A celej ten večírek byl v takovym lehce dekadentním klubu, plyšový gauče, vínová barva, dlouhý závěsy. Trochu jak z Twin Peaks. A když jsme začali hrát a zaznělo pár prvních taktů a já měl začít zpívat (kdo jinej, žejo), tak jsem se probudil.
A zjistil jsem, že jsem zaspal a tak jsem běžel burcovat děti o půl hodiny později do školy. A btw. jsem zaspal i včera. To je divný. A zajímavý.
Koupu se, beru si věci a můj batoh, kterej jsem měl i včera má rozpojenej jeden popruh. Divný. Chci ho spojit a chybí přeska. Vůbec tu není. Ještě divnější. Nikdy jsem s tím popruhem nic nedělal. Celej život batohu je na svým místě a teď tohle. Tak to jen narychlo uvazuju uzlem. Ale tohle juž není sen. To se fakt děje.
Oblíkám bundu a v kapse chybí peněženka. Večer jsem byl v Tescu. Snad mi ji neukradli. Projdu celej dům, jdu do auta, jestli neleží v něm a po asi deseti minutách ji ucejtím v tý kapse, ve který má být a ve který jsem jí hledal.
Včechno co se děje, má svůj důvod. Asi jsem měl já i děti jet dnes o něco pozdějc do práce a školy. To se nabízí jako první vysvětlení. Ale to, co se nabízí jako první to většinou není.
Všechno má svůj důvod, jen prostě nevím, jaký. Ale tady to mám zapsané. Abych v okamžiku, kdy mi to všechno docvakne a spojí se, mohl hledat vstupní data. Bez nich bych to měl všechno v mlze. V takový, jaká je dneska ráno a nad Prahou už se vznáší několik dnů.
A když pak v Karlíně vystupuju z tramvaje, zjišťuju, že zmizel Vítkov Už není na svém místě. Aspoň pro dnešek.
A v práci pak úplně přirozeně sáhnu po splitu Be And Flower / Keiki, což je přesně soundrack pro tohle všechno.
Komentáře
Okomentovat