Vzpomínka na Václava Havla
Den odchodu Václava Havla byl jeden z těch, kterej si dodnes pamatuju. Byli jsme ve skanzenu v Kouřimi (tyjo, nebo to byl Přerov nad Labem? mohl by být). Tu zprávu jsem zachytil někde ve frontě na vstup do nějaké vánoční lidové produkce. Koukl jsem se na mobil. A to, jak smutno mi bylo, emoce, keré mnou projely i to, že byla zima a zatačeno a mlhoavo, to ve mně zůstalo.
A tak jsem si dneska jako vzpomínku na to ohrnul kalhoty. Jednak jsem měl pocit, že se Havel tak nějak tímhle způsobem přimomíná, druhak mi to přišlo správný a celej den jsem tak chodil.
A jo, díval jsem se na ty lidský nohy v kalhotách celej den víc než obvykle. Soustředil jsem se a jedinýho ohrnutýho jsem zaznamenal sebe a pak jednu holku, ale tam bych tipoval, že šlo o modu, ne o Havla.
A dost možná jsem to poplet a kalhotovej den je někdy jindy. Možná ten den, co se stal prezidentem. Ale to přece není důvod, proč já si svou nenápadnou a pro někoho možná výstřední vzpomínku nemůžu udělat kdy chci.
A je fakt, že mi to chvílema bylo trochu divný a nepříjemný, že tu tu kalhotovou hru hraju sám. Ale tak nějak jsem měl pocit, že ji musím poctivě dohrát. Když už jsem se k ní jednou, na začátku, rozhodl.
A tak jsem si dneska jako vzpomínku na to ohrnul kalhoty. Jednak jsem měl pocit, že se Havel tak nějak tímhle způsobem přimomíná, druhak mi to přišlo správný a celej den jsem tak chodil.
A jo, díval jsem se na ty lidský nohy v kalhotách celej den víc než obvykle. Soustředil jsem se a jedinýho ohrnutýho jsem zaznamenal sebe a pak jednu holku, ale tam bych tipoval, že šlo o modu, ne o Havla.
A dost možná jsem to poplet a kalhotovej den je někdy jindy. Možná ten den, co se stal prezidentem. Ale to přece není důvod, proč já si svou nenápadnou a pro někoho možná výstřední vzpomínku nemůžu udělat kdy chci.
A je fakt, že mi to chvílema bylo trochu divný a nepříjemný, že tu tu kalhotovou hru hraju sám. Ale tak nějak jsem měl pocit, že ji musím poctivě dohrát. Když už jsem se k ní jednou, na začátku, rozhodl.
Komentáře
Okomentovat