567 km na Nicka

Když jsme se před pár roky s Radkem Antlem rozhodli, že pojedeme na Nicka Cavea do Berlína, netušili jsme, že vzniká krásná tradice. Letos jsme se vypravili potřetí, tentokrát do Baden-Badenu.

Tejden před koncertem jsem si jako ten, kdo to zase celý odřídí a druhý den ráno jde do práce, říkal: Co tě to zas napadlo? Máš to zapotřebí? A stojí ti to za to? A stejně jsme pokračovali i v konverzaci v autě. Cesta se protáhla na sedum hodin,  člověk je unavenej, dálnice jsou všude stejný, i ta navigace ukazovala, že nás z Prahy až na místo čekají vlastně jen dvě zatáčky.

A tak jsme konzertovali o všem, hlavně o muzice. Probrali jsme Becka, R.E.M., Alanis a mnoho dalších. Krásný bylo, když jsme se pak vraceli zpátky a naladili jediný poslouchatelný německý rádio, hrálo nám Becka, R.E.M., Alanis a další. Krása.

Zároveň bylo hezký, jak se to téma "tyjo, kdybysme si to uvědomili včas tak přece šestset kilometrů nepojedeme, jsme pitomci" na cestě tam změnilo na cestě zpátky na "to je tak dobře, že jsme sem jeli. ten Nick je neuvěřitelnej. to bylo tak strašně jiný než v Berlíně. jel bych zas".

A to, že jsem ulovil Nickův autogram je jen příjemnej bonus.

Takovýhle nějaký to bylo (psal jsem pro musicserver) Prostě krásný. Silný. Veliký.


Komentáře

Oblíbené příspěvky