Brno odtržený od reality života

Mám to město rád. Objevil jsem ho až v Seznamu a oblíbil jsem si jeho noční život, kluby, divadlo. Brno voní trávou, aspoň při občasných proběhnutích centrem byla cejtit na každém kroku.

Po delší době jsem se sem pracovně vrátil, ale ty tři dny mi ho nedovolily ukázat. Opravdu nabitý pracovní dny s pitomou vzduchotechnikou v uzavřený místnosti bez oken mi braly sílu a když jsme večer skončili, byl prostor jen na dvě piva na Mendláku. Pak rychle hotel a spát. Únava.

A i to město to asi tušilo, že se mnou nic nebude a tak jsem ani nezaznamenal žádnou kulturní akci, která by tu stála za návštěvu. A tak jsem sice byl tři dny v Brně, ale jako bych tu nebyl. Brno teď sloužilo jako anonymní zasedačka. Místo, které nabízí nerušenou pracovní diskuzi.

A to je škoda.

A vzhledem k tématu, který jsme řešili, šlo o cestování, jsem si připadal jako ti lidé, kteří jedou na dovolenou co já vím kam - do Tuniska nebo Španělska a za celou dobu nevylezou z hotelu nebo z hotelového rezortu. Prostě jsou jen odsunuti někam, kde odpočívají, užívají si to, ale od reality života je to odtrhává.

A tak, stejně jako ti co byli a přitom nebyli v Tunisku, já jsem teď tři dny byl a přitom nebyl v Brně. A vychází mi, že je lepší se honit o něco míň. Dávat si prostor pro to poznat kontext, ve kterým se pohybuju. Nejen v Brně, ale i při poslechu desky. U knížky. U čaje. U diskuze s kolegou.