Jak jsem zabil pavouka

Několik dnů jsem nebyl v práci. Tři dny to bylo Brno, pak dva dny víkend, pak den Baden-Baden. Sedmý den jsem se znovu objevil v Karlíně. Přišel do kanceláře a uvařil si svou ranní konev čaje.

Konev na čaj a hrnek si nikdy nemeju. Mám rád tu čajovou patinu, nic jiného v tom nedělám, čaj je čistej. Tak si to vysvětluju. A děda, ten to taky nemyl. Odtud to možná vychází.

Někdy v půli dopoledne koukám a v hrnku je utopenej pavouk. Chudák. Tak ho vylovím. Asi mi tam odněkud spadnul.

A pak, další den ráno koukám a on je tam i domeček. Chudák pavouk si v mém čajově patinovaném hrnku našel hezký úkryt, vyrobil si domov a já ho pak omylem vyplavil horkým čajem.

A to je vlastně krásná smrt. Pavouk byl zřejmě fajnšmekr, proto si vybral čajem nasáklý hrnek, takže lepší smrt než utonutí v čaji si vybrat nemohl.