Nirvana

Tři nejvíc největší muzikanti mýho života jsou Jim Morrison, Nick Cave a Kurt Cobain. Poznal jsem je všechny v podobnou dobu, na začátku devadesátek a to byl ten nejlepší čas na seznamování se. Spolu jsme prožili ty nejzásadnější roky života a mám je kolem sebe dodnes. A už se to nezmění.

A všichni jsou si asi dost rovnocení. Jasně, s Nickem jsem toho zažil fyzicky a osobně nejvíc, ale na to, že jsem Jima potkat nemohl a Kurta jsem potkat nestih, tak jsem s nima prožil roky života. Asi bez přehánění.

Když jsem zjistil, že Nirvana zahraje na charitativní akci, asi dvě vteřiny jsem si říkal, že tam musím jet. Pak jsem ale zjistil že je to v L.A. (to by nebyl tak zásadní problém, jen malej problém), ale hlavně že je to za dva dny. Zjistil jsem to na poslední chvíli.

A dneska jsem si ten asi deset hodin starej záznam našel na youtube a úplně mně to odrovnalo. Dave do toho mlátil tak jak vždycky, plešatej Krist vypadá mnohem víc jako Charles Winchester III. z MASHe než jako ten basák, kterýho si člověk pamatuje. A k tomu Beck a St. Vincent a mladá Grohlová. Ach! Ta energie a emoce, který vrátily všechny ty roky, co jsem s tou kapelou prožil. Koukal jsem na youtube a zpíval jsem a nálada vzrostla asi o 900 % a otevřel jsem Taliskera a prostě mi u toho bylo dobře.

Lithium, In Bloom, Been A Son, Heart-Shaped Box, Man Who Sold The World. Nádhera. Radost. Nirvana.

Komentáře

Oblíbené příspěvky