Ztráta vnitřního nekonečna

Milan Kundera, Kniha smíchu a zapomnění. Skvělá kniha, která mi připomněla, jak je ten Kundera strašně moc dobrej. Šetřím si ho. Fakt si ho cíleně šetřím, abych si ho nevyčet rychle a tak jsem asi po dvou nebo po třevh letech sáhl po jeho knize. A je to strašně silný a hrozně moc dobře psaný. Hrozně moc.

A člověka to nutí přemejšlet a to je dobře. Třeba o tom, jak je to s těma nekonečnama a vlastně pochopit, proč mne něco trápí víc než něco jinýho. A s čím se dá smířit a s čím ne.