Jsme sportovní střelci?
Pořád se snažíme inovovat všechno kolem nás. Usnadňovat si život, zjednodušovat si práci. A dosahovat lepších a vyšších výkonů.
A tak máme pořád lepší boty a oblečení, abysme líp běhali a sportovali, máme kyslíkový přístroje, abysme vylezli na ten Everest, máme lyže a kola a ladišky nástrojů a přesný metronomy a laserový metry. Hrnce, který nepřipálej mlíko a myčky a sušičky a navigace a moře dalších nástrojů a příástrojů a zařízení.
A tak si do života pouštíme přístroje, který za nás dělají nějakou činnost, aby nám ta činnost šla líp. Něco ohlídají, dopočítají, někde pomůžou.
"Sportovní střelci na to koukají hodně skrz prsty a při soutěžích je to jednoduše zakázáno. Jde o to, že trajektorie kulky není přímá, ale nutně parabolická, což je tedy podle nich normální, když soupeři míří trochu nad střed ... Puška Swarovski má integrovaný laserový dálkoměr, díky němuž sama odhadne a opraví vzdálenost od cíle, takže na to už nemusíš myslet a míříš na střed. Sportovní střelci jsou spíš tradicionalisti a rádi si lehce komplikují živit zbytečnostmi." Píše v "Serotoninu" Houellebecq, a ten mne k tomu vlastně znovu přivedl.
Co už je zbytečné komplikování života a co je nefér cheatování? Je potřeba umět střílet postaru, řídit auto s manuální převodovkou, používat mapu? Můžu mít radost ze zdolání osmitisícovky s kyslíkem? A mám běhat pro radost, nebo se těšit z toho, že v novejch botách jsem o 5s na kilometr rychlejší?
A je potřeba se všechno učit, když najdu snadno na všechno odpověď na webu? A co by mělo být tím měřítkem úspěchu? A vzdělanosti? To, že něco dokážu vyřešit, jak rychle to dokážu vyřešit, s jakými nástroji to dokážu vyřešit, nevo zda to vůbec dokážu vyřešit? A jakou roli v tom hraje lenost a jakou to, že fakt není nutné znát zpaměti vzorec hašení vápna. Pokud teda nejsem vápenej hasič, ale tam zas asi budou víc rozhodovat zkušenosti než teorie.
Odpověď na to nemám, ale vím, že jsou oblasti, kde si komplikuju život a co je horší, těmi, co si ho usnadňujou vlastně opovrhuju. Mám je za svým způsobem podvodníky. Ale taky si uvědomuju, že tohle má každej nastavený úplně jinak a v jinejch oblastech jsem pro někoho jiného podvodníkem já.
Každej jsme v něčem sportovním střelcem a dost možná si tím ubližujeme. Ale dost možná tím rosteme a posilujeme. Čert ví, co je z toho správně.
A tak máme pořád lepší boty a oblečení, abysme líp běhali a sportovali, máme kyslíkový přístroje, abysme vylezli na ten Everest, máme lyže a kola a ladišky nástrojů a přesný metronomy a laserový metry. Hrnce, který nepřipálej mlíko a myčky a sušičky a navigace a moře dalších nástrojů a příástrojů a zařízení.
A tak si do života pouštíme přístroje, který za nás dělají nějakou činnost, aby nám ta činnost šla líp. Něco ohlídají, dopočítají, někde pomůžou.
"Sportovní střelci na to koukají hodně skrz prsty a při soutěžích je to jednoduše zakázáno. Jde o to, že trajektorie kulky není přímá, ale nutně parabolická, což je tedy podle nich normální, když soupeři míří trochu nad střed ... Puška Swarovski má integrovaný laserový dálkoměr, díky němuž sama odhadne a opraví vzdálenost od cíle, takže na to už nemusíš myslet a míříš na střed. Sportovní střelci jsou spíš tradicionalisti a rádi si lehce komplikují živit zbytečnostmi." Píše v "Serotoninu" Houellebecq, a ten mne k tomu vlastně znovu přivedl.
Co už je zbytečné komplikování života a co je nefér cheatování? Je potřeba umět střílet postaru, řídit auto s manuální převodovkou, používat mapu? Můžu mít radost ze zdolání osmitisícovky s kyslíkem? A mám běhat pro radost, nebo se těšit z toho, že v novejch botách jsem o 5s na kilometr rychlejší?
A je potřeba se všechno učit, když najdu snadno na všechno odpověď na webu? A co by mělo být tím měřítkem úspěchu? A vzdělanosti? To, že něco dokážu vyřešit, jak rychle to dokážu vyřešit, s jakými nástroji to dokážu vyřešit, nevo zda to vůbec dokážu vyřešit? A jakou roli v tom hraje lenost a jakou to, že fakt není nutné znát zpaměti vzorec hašení vápna. Pokud teda nejsem vápenej hasič, ale tam zas asi budou víc rozhodovat zkušenosti než teorie.
Odpověď na to nemám, ale vím, že jsou oblasti, kde si komplikuju život a co je horší, těmi, co si ho usnadňujou vlastně opovrhuju. Mám je za svým způsobem podvodníky. Ale taky si uvědomuju, že tohle má každej nastavený úplně jinak a v jinejch oblastech jsem pro někoho jiného podvodníkem já.
Každej jsme v něčem sportovním střelcem a dost možná si tím ubližujeme. Ale dost možná tím rosteme a posilujeme. Čert ví, co je z toho správně.
Komentáře
Okomentovat