Kapsy

Přečetl jsem Kapsy. Komiks podle několika málo povídek od Karla Čapka. Ten komiks měl pod křídly Jonáš Ledecký a je to moje první setkání s ním. A to jeho slavný jméno mne spíš odrazovalo. Přistupoval jsem k němu ne nezaujatě, ale trochu s tím stigmatem slavnýho dítěte.

Čapek je pro mne velkej velikán. Ne náhodou umřel stejnej den, kdy jsem se narodil. Jeho knihy zabírej pět polic v mý knihovně. A tak jsem se Kapes bál i proto. Jestli si to sedne s tím, jak to cejtím.

Jestli mně něco překvapilo, tak celkový provedení. Těm klukům, kteří to připravili se v první řadě povedlo držet styl a pravidla klasickýho americkýho komiksu. Ať už jde o formát, barvy, náladu, práci s (tyjo - netušim jak se tomu v komiksu říká ale asi něco jako trailerama). A pod vlivem všech těch komiksovejch pravidel jsem v tom toho Čapka úplně ztratil.

Ale vůbec mi to nevadilo. Ty emoce, který to ve mně vyvolávalo, byly úplně jiný. Když čtu Čapka, je to pro mne pomalej film pro pamětníky. Stará čeština, úplně jiný chování lidí.

Tady to byly gangsterky z třicátejch let z ameriky s úplně jiným tempem, moderně pojatý. A jo, byly tu český ulice a jména a Praha a tak, ale fakt to působilo, jak odněkud jinud. A mně to nevadilo.

Vlastně si myslím, že je dobře, že se ten Čapkův duch vytratil a všechno bylo jinak. Protože to ta komiksová forma potřebovala. A je dobře, že to nebyli Hříšní lidé města pražského, ale mnohem spíš Mazanej Filip.