Kouzlo odeslání mailu

Člověk je podivný stvoření. Dělá spoustu věcí a neví proč a fungujou na něj zajímavý kouzla a čáry. Třeba odeslání e-mailu.

Často se mi stane, že se někoho na něco chci zeptat, něco někumu napsat. A ve chvíli, kdy odešlu mail, dojde mi nějaká důležitá souvislost.

A je jedno, jak dlouho nad tím mailem přemýšlím, jak dlouho je rozepsaný. Po odeslání mi často dojde, že se ptám blbě, nebo že odpověď asi znám, nebo že jsem měl něco doplnit. Nebo to vůbec nedopsat. Je to vlastně taková hezká hra.

Takže často napíšu mail a za minutu všem odpovídám s nějakým dodatkem, upřesněním, poznámkou, že už se neptám, že to vlastně vím.

A jen by mně zajímalo, co ten mozek tak spouští. Zřejmě je při psaní mailu člověk trochu pod tlakem a ve stresu, je nucen se na tu věc soustředit a teprve až tu věc uzavřu, tak se uvolním a to mozkový nesoustředění se a netlačení na pilu otevře nějaké přirozené stavidlo a odpověď nebo doplňující informace prostě připluje.

A jen mne děsí, že se to děje u tak nestresové situace, jako je psaní mailu. Protože pokud jsem takhle omezenej v případě mailu, musím být ve skutečně tlakovejch a stresovejch situacích bejt dobrejm nápadům a kreativitě uzavřenej úplně.