Zapleveleno

Nechal jsem zahradu svýmu osudu. Mám rád svobodu a volnost. A myslel jsem si, že je to tak správně. Že vše poroste v symbióze, jako na loukách a v lesích. Jako v přírodě.

Nechal jsem zahradu svýmu osudu a místo rozkvetlý louky mi zarostla plevelem. A křovinama a trním a bodláky a kopřivama a bolševníkem. Je nebezpečná, škrábe a žahá a už to není ani zahrada.

A když to chci napravit, jsem požahanej, popálenej, podrápanej. Z bolševníkovýho mlíka mám na těle obrovský pupence a stejně se mi nedaří s tím něco udělat. Vytrhnu dvě zákeřný rostliny a čtyři nový vyrostou.

A tak se tam, na to místo, co mělo bejt zahradou dívám a rozhlížím se a bojím se, že jsem jí ztratil. A že už jsem o možnost, aby mi vykvetla, přišel.