Miluju svý drogy
Jsem nemocnej. Jen jako málo, psal jsem to, myslím, včera. Prostě malá rýmička. A nechodím do práce, pracuju z domova. Druhej den.
Jenže včera bylo vyhlašování cen Apollo, kde jsem jednak jedním z těch hlasujících kritiků a taky mne fakt zajímalo, jestli vyhraje Zvíře. A taky jsem slíbil, že to nafotím.
No nechtělo se mi. Vůbec. A musel jsem se přemáhat. Ale pak, když jsem potkal první kamarády, tak to bylo najednou strašně prima a pak, když začlo hrát Zvíře, který jsem asi docela dlouho neposlouchal, tak jsem byl hned v tom světě, do kterýho mne ty drogy, v tomhle případě muzika, dostávaj.
A i když hráli jen něco málo přes 20 minut, já odešel vyrovnanější, spokojenější, odpočinutější, nafetovanej co já vím čím (prostě tím hormonem, kterej ve mně ta hudba vyplavuje).
Je krásný s něčím takhle souznít, vidět nebo slyšet o něco víc, než ten, s kým to nerezonuje a umět si to užít a pohltit se tím.
Jenže včera bylo vyhlašování cen Apollo, kde jsem jednak jedním z těch hlasujících kritiků a taky mne fakt zajímalo, jestli vyhraje Zvíře. A taky jsem slíbil, že to nafotím.
No nechtělo se mi. Vůbec. A musel jsem se přemáhat. Ale pak, když jsem potkal první kamarády, tak to bylo najednou strašně prima a pak, když začlo hrát Zvíře, který jsem asi docela dlouho neposlouchal, tak jsem byl hned v tom světě, do kterýho mne ty drogy, v tomhle případě muzika, dostávaj.
A i když hráli jen něco málo přes 20 minut, já odešel vyrovnanější, spokojenější, odpočinutější, nafetovanej co já vím čím (prostě tím hormonem, kterej ve mně ta hudba vyplavuje).
Je krásný s něčím takhle souznít, vidět nebo slyšet o něco víc, než ten, s kým to nerezonuje a umět si to užít a pohltit se tím.
Komentáře
Okomentovat