Na houpačce
Včerejšek byl jeden z těch dnů, který jsou plný až po okraj. A kdyby se rozlily do celýho týdne, vůbec by to nevadilo.
Dopoledne jsme finalizovali úsporná opatření v práci. Těžký a bolestivý věci s dopadem na každýho. Na někoho s dopadem konečným. Nebylo to jednoduchý dávat to dohromady a rozhodovat se, jak ušetřit v týhle složitý době. Když máš tým skvělejch lidí z nichž každýmu věříš a jseš rád, že s ním spolupracuješ, tak toho černýho Petra rozdáváš nerad.
Pak byla část oznámit to týmu. Společně a obecně a ne, nebylo to jednoduchý, ale bylo to strašně silný. Zvlášť ty všeobecně pozitivní a obětavý reakce. A já si zas uvědomil, co je ten duch kterej dělá Slevomat Slevomatem a proč tu jsem rád a je mi jasný, že přesně tohle nás posílí v době, kdy tohle skončí, jestli to skončí. Tady mi emoce lítaly všemi směry. Silnej zážitek.
A pak jsme se šli vyčistit do lesa. Skoro na dvě hodiny, ale bylo to nutný pro dalším pokračování. Tyjo les! Jaro teprv začíná, ale už kvetou podběly a sasanky a plicníky a orseje a bylo to hrozně moc nabíjející. Kdo nezažil několik týdnů v karanténě zavřenej doma jen s cestama do obchodu tohle nepochopí. Síla a energie a příroda a všechno.
A pak telefonáty ve dvou. S každým člověkem z týmu. Vysvětlování a ujišťování se, ale taky nepříjemný sdělení: mám tě rád, moc dobře se mi s tebou dělá, ale bohužel si tuhle radost už dovolit nemůžu.
A strašně chápavý reakce od mejch milejch kolegů, včetně těch, kterejm jsem říkal úplně blbý zprávy. Emoce zas vytočený na maximum. Na tohle nezapomenu.
A pak tak milej mail od Ládi, s krásnou nadsázkou, která dneska moc potěšila.
A pak zjištění, v tomhle všem úplně malicherný a přízemní, ale taky emocema nabitý. To když člověk zjistí, že už mu asi měla přijít podepsaná kniha od Nicka Cavea, jenže si to v lednu nechal poslat do práce, ale tam dnes nikdo kvůli karanténě není, ale zásilka šla obyčejně a čert ví, jestli jí někde v českým poštovním světě ještě najdu.
A pak nějaký konstantní trable doma.
A taky společný týmový zapíjení všech smutnejch konců a novejch příležitostí online přes Messenger.
Den na houpačce jak vyšitej. Píšu tu to opilej a teda bez nějaký zdravý autocenzury. Ale tak, jak jsem to čerstvě po půlnoci, cejtil.
Dopoledne jsme finalizovali úsporná opatření v práci. Těžký a bolestivý věci s dopadem na každýho. Na někoho s dopadem konečným. Nebylo to jednoduchý dávat to dohromady a rozhodovat se, jak ušetřit v týhle složitý době. Když máš tým skvělejch lidí z nichž každýmu věříš a jseš rád, že s ním spolupracuješ, tak toho černýho Petra rozdáváš nerad.
Pak byla část oznámit to týmu. Společně a obecně a ne, nebylo to jednoduchý, ale bylo to strašně silný. Zvlášť ty všeobecně pozitivní a obětavý reakce. A já si zas uvědomil, co je ten duch kterej dělá Slevomat Slevomatem a proč tu jsem rád a je mi jasný, že přesně tohle nás posílí v době, kdy tohle skončí, jestli to skončí. Tady mi emoce lítaly všemi směry. Silnej zážitek.
A pak jsme se šli vyčistit do lesa. Skoro na dvě hodiny, ale bylo to nutný pro dalším pokračování. Tyjo les! Jaro teprv začíná, ale už kvetou podběly a sasanky a plicníky a orseje a bylo to hrozně moc nabíjející. Kdo nezažil několik týdnů v karanténě zavřenej doma jen s cestama do obchodu tohle nepochopí. Síla a energie a příroda a všechno.
A pak telefonáty ve dvou. S každým člověkem z týmu. Vysvětlování a ujišťování se, ale taky nepříjemný sdělení: mám tě rád, moc dobře se mi s tebou dělá, ale bohužel si tuhle radost už dovolit nemůžu.
A strašně chápavý reakce od mejch milejch kolegů, včetně těch, kterejm jsem říkal úplně blbý zprávy. Emoce zas vytočený na maximum. Na tohle nezapomenu.
A pak tak milej mail od Ládi, s krásnou nadsázkou, která dneska moc potěšila.
A pak zjištění, v tomhle všem úplně malicherný a přízemní, ale taky emocema nabitý. To když člověk zjistí, že už mu asi měla přijít podepsaná kniha od Nicka Cavea, jenže si to v lednu nechal poslat do práce, ale tam dnes nikdo kvůli karanténě není, ale zásilka šla obyčejně a čert ví, jestli jí někde v českým poštovním světě ještě najdu.
A pak nějaký konstantní trable doma.
A taky společný týmový zapíjení všech smutnejch konců a novejch příležitostí online přes Messenger.
Den na houpačce jak vyšitej. Píšu tu to opilej a teda bez nějaký zdravý autocenzury. Ale tak, jak jsem to čerstvě po půlnoci, cejtil.
Komentáře
Okomentovat