Po třech tejdnech v práci

Dýl než tři tejdny pracuju z domova. A je to peklo. Děti tu zlobí, nemám pohodlnou židli, jsem od rána do večere zavřenej v malý pracovně a někdy strávím i osm hodin na videokonferencích. Začínám tu u toho dělat to, co normálně nemám rád, multitaskovat (a ne, nejsem v tom dobrej) a z konference odpovídat na maily nebo instantní zprávy. Prostě to, co mi jindy na běžnejch poradách vadí, když někdo jinej dělá a nevěnuje se naplno těm lidem, který tam přišli a snaží se okolí něco předat.

Dneska jsem potřeboval jet do práce. Podepsat nějaký papíry. Stavit se na poště.

Ta budova tam pořád stojí, do Karlína jezdí prázdný tramvaje a ulice taky moc lidma nepřekypujou. To město působí tak trochu zdravěji a tak trochu jako po apokalypse. Což se nevylučuje.

A v tý budově jsou pořád kanceláře a pracuje se tam, fakt, mnohem líp než doma. Už jen mentální nastavení toho "tady se pracuje" člověka vybudí k lepším výkonům. I ta cesta, která jasně říká: hele, teď se stáváš zaměstnancem a budeš se věnovat práci. A teď se zase stáváš civilistou a budeš doma. I ta cesta tomu všemu pomáhá. Tyhlety běžný živitní rituály, o který jsme přišli až v týhle době ukazují, že nejsou zbytečný.

A v tramavaji jsem si zas po dlouhý době krásně četl knížku. Tak pěkně, jako v tramvaji mi to jinde nejde.

Takže bych to vlastně doporučoval každýmu. Po několika dnech porušit homeoffice. Myslím, že to pomáhá.