Poprvé v karenténě ven

Několik dnů jsem byl zalezlej doma. Až jsem skoro zapomněl, jak to vypadá venku. Ale dnes jsem ven musel, jednak s nemocnou Alicí po doktorech, pak převézt neschopenku k Monice do práce a pak se postarat o Medanku.

A jak to v mý online bublině vypadalo, jak jsou všichni ohleduplni a uvědomělí, venku je všechno jinak. Což krásně ukazuje jak jsou ty bubliny a online světy zrádný. Jako model pocitu z facebooku a skutečnosti venku je tahle roušková karanténa k nezaplacení.

A tohle je pár postřehů, který jsem zaznamenal a vlastně mne překvapily:

Do autobusu lidi vlezou s šátkem přes pusu, ale jsou tu tací, kteří se to snaží udělat jen tak aby se neřeklo. Takže nos je mimo šátek, nebo si v autobusu sednou a šátek dají přes krk. Všechno lidi 50+

U hospody stál hlouček asi osmi lidí s pivem. Zase starší lidi. Bylo poledne, btw. A vesele pili a smáli se lidem co šli kolem s rouškou.

Do blázince jsem se skoro nedostal, vstupní kontrola, bez seznamu lidí co tu mají koně, jen s pokynem lidi od koní pouštět dál, ale nevěděli, jak je poznají. Tak se rozhodli, že mi budou věřit, i když jsem se jim nezdál. Přiběh jsem normálně v běžeckým s šátkem přes pusu. Vypadal jsem spíš jako člověk, kterej se šel jen proběhnout.

V blázinci jsem si připadal jak v zakázaný oblasti. Nikde nikdo. Zajímavý to bylo. To místo, ta prázdnota. Moc hezký.

V obchodě zase spousta lidí bez roušek. Je zajímavý jak tu jsou ti, co se snaží být ohleduplní (rouška, šátek, rozestupy) a pak ti, kterým je to úplně jedno (žádná ochrana, prskání, nalepí se na člověka ve frontě). Tady to byli pro změnu mladí (15-20 let).

Na hřišti spousta náctiletých bez roušek.

Potkal jsem několik běžců, taky jsem běžel, a všichni měli něco přes pusu, většinou šátek.

Lidi, kteří mají s rouškama problém, stojí na zastávce bez roušky, a vyndavají ji z kapsy až když nastupují dovnitř, nechápu.

Obecně lidí s rouškou na krku jsem potkal taky docela dost.