To, že tu informaci máš neznamená, že ji musíš použít

Radek mi daroval roční přístup do Mastrclass a jo, už jsem to tu zmiňoval. A jsem tím pohlcen. Je to tak strašně moc dobře udělaný, tak poutavý a dynamický a tak strašně moc mne to baví. Fakt. A těžko vysvětlit tomu, kdo to nepoznal, jak strašně prima videa to jsou. Jak je to naplňující a jak u toho člověk nemá pocit promarněnýho času.

Jsem asi ve 2/3 kurzu Dana Browna o tom jak psát thrillery. A možná mne baví tolik i protro, že vlastně dost hezky shrnuje i to, co si myslím a co jsem přirozeně okoukal už při psaní recenzí, ale i svejch povídek a větších celků.

Jsou to krásný rady a hodně mne baví, když si uvědomuju, že spoustu toho, co Brown učí a říká přirozeně používám. 

Co mi ale moc nejde je tahle důležitá věc, kterou už jsem mockrát někde slyšel v mnoha oborech a v životě jako takovým a asi tu mám velkou možnost v tom, jak se posouvat.

Brown popisuje, jak je nutný si udělat research a dobře se seznámit s tématem, místem, dobou, ... o který člověk píše. Jak je dobrý sbírat řadu informací a fakt a pocitů a dojmů a nálad. A když jich má člověk stovky, začnou mu některé do sebe zapadat a pomáhat příběhu, který tvoří. 

A jak je zásadní použít jen ty, které tomu příběhu pomáhají. Bez nichž by se neobešel. A jak je důležité zahodit i zajímavé a třeba překvapivé myšlenky nebo zjištění, která ale nehrajou pro ten příběh samý.

A tohle mi nejde. Neumím škrtat, neumím zahazovat a často jsem si uměle nastavoval recenzi nebo publicistickej článek nebo povídku jen proto, že jsem chtěl některou věc použít, protože mi přišla zajímavá, ale tomu celku nijak nepomáhala. Spíš naopak.