Všichni jsme děti

Těžký dny i hodiny v karanténě. Teda - není to karanténa, ale říkám tomu tak. Na povrch pak vyplave mnohem více věcí. Člověk se neschová v práci, v hospodě, na koncertu, venku.

A tak se divím, že to všechno ještě nějak drží pohromadě. Že to ještě nějak, i když teda kurva těžce (podtrhnout). Dáváme. A jsou to situace, o kterejch bych si v životě nemyslel, že můžou existovat.

Ale jo, mělo to tak bejt a podobný zkoušky nepřicházej náhodou.

Kdybych to uměl, napíšu k tomu něco jako támhle Jakub König. 

Všichni jsme děti
zakletý v dospělejch tělech
co kolem sebe
hledají nepřítele