Tématický běhání
Snažím se běhat víc a víc a protože už mne nebaví jen tak bezcílně bloudit a jo, tohle jsem měl vždycky nejradši, zkusil jsem ty trasy něčím vylepšit. Dát jim cíl a směr.
A je to strašně zajímavej pocit a úplně něco jinýho.
Vlastně jsem vždycky měl mnohem víc radši ty cesty. S Mňágou jsem obdivoval toho Janotu, kterej přišel s tou skvělou písní že i cesta může být cíl. A tak jsem to měl ve většině svýho konání. Doteď. Mám rád ty procesy, to flow, tu práci. Ten výsledek zas tak důležitej nebyl a ne, nebylo to tak ve všem, ale většinově asi jo.
No a zdá se, že jsem v nějaký nový životní etapě nebo že stárnu nebo něco a v běhání a třeba možná i jinde mne začínají bavit ty cíle. A tak jsem si včera vymyslel běh po pražskejch mostech, byla to trochu pakárna, ale od začátku jsem věděl kam běžím, byl jsem tak nějak pěkně koncentrovanej, ne jako minulej tejden když se mi najednou nečekaně do cesty postavil Petřín a já si řek - tak jo, proč ne.
Dneska jsem si na začátku vymyslel náměstí, věděl jsem, že chci dát Republiku, Václavák, Jiřák, Mírák, Pavlák, Palackýho, Karlák a Staromák. Uhelný trh, Jungmaňák, Tylák byly bonusy navíc, ty se do tý cesty připletly. Krásnej běh to byl, dobrý počasí, vlastně na začátku dlouhej výběh na Jiřák a to jsem měl ještě síly. A pak dlouhatánskej seběh až dolů k Vltavě a pak (s výjimkou Karláku) vlastně rovinka.
A tak jsem zvědav, jakej cíl si dám zejtra. A jo, tohle je ta poslední věta, kterou mne Toy Box učila, že už se nemá psát. Že je zbytečná. Ale nemůžu si pomoct. Protože fakt zvědav jsem.
A je to strašně zajímavej pocit a úplně něco jinýho.
Vlastně jsem vždycky měl mnohem víc radši ty cesty. S Mňágou jsem obdivoval toho Janotu, kterej přišel s tou skvělou písní že i cesta může být cíl. A tak jsem to měl ve většině svýho konání. Doteď. Mám rád ty procesy, to flow, tu práci. Ten výsledek zas tak důležitej nebyl a ne, nebylo to tak ve všem, ale většinově asi jo.
No a zdá se, že jsem v nějaký nový životní etapě nebo že stárnu nebo něco a v běhání a třeba možná i jinde mne začínají bavit ty cíle. A tak jsem si včera vymyslel běh po pražskejch mostech, byla to trochu pakárna, ale od začátku jsem věděl kam běžím, byl jsem tak nějak pěkně koncentrovanej, ne jako minulej tejden když se mi najednou nečekaně do cesty postavil Petřín a já si řek - tak jo, proč ne.
Dneska jsem si na začátku vymyslel náměstí, věděl jsem, že chci dát Republiku, Václavák, Jiřák, Mírák, Pavlák, Palackýho, Karlák a Staromák. Uhelný trh, Jungmaňák, Tylák byly bonusy navíc, ty se do tý cesty připletly. Krásnej běh to byl, dobrý počasí, vlastně na začátku dlouhej výběh na Jiřák a to jsem měl ještě síly. A pak dlouhatánskej seběh až dolů k Vltavě a pak (s výjimkou Karláku) vlastně rovinka.
A tak jsem zvědav, jakej cíl si dám zejtra. A jo, tohle je ta poslední věta, kterou mne Toy Box učila, že už se nemá psát. Že je zbytečná. Ale nemůžu si pomoct. Protože fakt zvědav jsem.
Komentáře
Okomentovat