Broumovskej zázrak

Každej měsíc máme v práci Zavíračku. Setkání se zajímavým hostem odkudkoliv. Jednou to byl Janek Rubeš, jindy Jirka Charvát a tak. Většonou je to strašně zajímavý. A včera taky.

Kvůli koroně to bylo jen online na dálku, ale i tak nádhera.

Navštívil nás Honza Školník, člověk kterej dělá něco jako "Broumovskej zázrak". Pomáhá tý oblasti, snaží se jí povznést ať už kuzlturně tak turisticky tak tím, že tam vytváří pracovcní pozice. A jde mu to náramně. Sztrávili jsme s ním krásnou hodinku a tohle jsou věci, který jsem si při ní zapsal. Házím je sem jen tak, bez kontextu, bez příběhu.

Když chceš něco udělat, tak je nejdůležitější začít.

Což Honza spojoval s rekonstrukcí broumovskýho kláštera ale i s tím, že broumovsko vnímal před lety, kdy tam přišel jako místo odříznutý od zbytku světa s lidma, který tam žijou prostě proto, že jim nic jinýho nezbejvá. Chyběly cíle, chyběla víra, že se v rámci toho města něco pohne, něco změní. A na to navazuje další:

Fasásdy dělaj rozdíl v mozcích lidí a v jejich myšlení

Jo, já jsem ten romantickej a dekadentní člověk, kterej má rád polorozpadlý domy a zbořený zdi a špinavý fasády. Broumovskej klášter se mi mnohem víc líbil na tý první zpustlý fotce než na druhý po rekonstrukci. Ale to sdělení bylo o tom, že když se klášteru udělaly ty fasády, lidé v tom městě najednou dostali něco jako víru. Že to jde, že se něco mění, že bude zase líp.

Nikdy to nebude hotový.

Pak odpověděl tamnější opat (nebo tak něco, v těch křesťanskejch hodnostech nejsem úplně dobrej) na otázku, kdy bude hotová rekonstrukce kláštera. A Honza Školník to popisoval, jako že ho to dost uklidnilo. Protože si uvědomil, že není potřeba spěchat, že se nic nestane, když se něco teď nestihne a že z pohledu historie je nějakej rok nebo dva úplně ukradenej. Že je potřeba investovat nejen do businessu a projektů, ale taky do vztahů a rodin a vlastího vzdělávání a tou prací se neuhnat.

Tady jiný ale podobný vystoupení Honzy Školníka

pod čarou: není školník jako pražák, opraveno...