Kontejnery

Nerad vyhazuju věci. Fakt nerad. Jsem v tomhle v úplnym opaku toho japonskýho principu KonMari. Prostě potřebuju bejt obklopenej věcma. Jsem duší sběratel a archivář a knihovník a tak něco. A tak mám doma všechno a dost možná ještě víc. Poklad vedle pokladu a exponát vedle exponátu. Archiv, muzeum. Pro někoho nepořádek.

Už jako malej kluk jsem měl radost, když jsem vyvážel odpadky u babičky v Leči a na skládce našel něco užitečnýho. Knihu, pěknej předmět, kliku od dveří ve tvaru lva (tu přinesl táta). Nebo starý hračky. A tohle přinášení pokladů od popelnic mi zůstalo dodnes.

A tak mám doma starou kytaru, svícen, tašku na kolečkách, plyšáka huskyho, kterej se jmenuje Polly Ester. V koupelně skříň, která ležela před blázincem, v pracovně stojan na CD a mnoho a mnoho a mnoho dalších krásnejch věcí.

Vlastně mne vždycky překvapí, co všechno jsou lidi, ať juž pod vlivem KonMari nebo prostě jen uklízecího záchvatu vyhodit. Byl bych rád, kdyby se odpadky zužitkovávaly a neumíraly na skládkách. A tak jsem včera přinesl z papírovýho kontejneru jedndvacet knih o malířích a dalších asi šedesát napříč jinejma žánrama. Minimálně půlku z nich nechci (buď je mám, nebo je to úplně divnej žánr), ale proč je vyhazovat že jo. A tak tu u mne teď čekají na to, než je přeberu a odnesu do knihobudek. Kde zas můžou někomu udělat radost.