Kulisy a masky

Po dlouhý době jsem měl pracovní oběd. Koupili jsme si jídlo u Thajce a pak ho proti všem pravidlům jedli v parku na lavičce bez roušky na puse a bylo to fajn. A tak mi to připomnělo, jak ty nekoronový rituály člověku chybí a jak díky týhle divný době zjišťuje, jak důležitý jsou.

Kromě toho pozoruju tu 3/4 podrážděnost. Každým dnem u lidí, kteří jsou protivný a nepříjemný i normálně. Ale taky u těch, co bejvaj milý. I já jsem teď podrážděnější. Možná je na čase přestat být roztumná zpívá mi k tomu právě teď Kittchen. Možná že jo.

Dočetl jsem dalšího Bukowskiho a po těch asi šesti zatím přečtenejch knihách, který jsou furt o tom samým (sex, chlast, koně, dostihy, sázky, bary, whisky, pivo, násilí, ...) v tom začínám nacházet to, čím je ten jakoby brak výjimečnej. Spoustu humoru, spoustu mouder a ponaučení. Když se člověk dokáže odpoutat od těch kulis tak se konečně dostane k jádru jeho poetiky, geniality, k tomu "co tím ten autor chtěl říct".

A to je vlastně to, co by bylo dobrý i v tom životě. Odhodit kulisy a masky nebo je přestat vnímat a dostat se za ně. Tam, kde není podstatná podrážděnost a nepříjemnost a démoni každýho z nás. Ale tam, kde se ty věci harmonicky propojujou a jdou dopředu a něco společně budoujou. Někdy tam jsem. Často nejsem.