Poslední dojem

Koupil jsem si slevovej kupón do bagetérie bulvár, která je kousek od práce. A šel si tam pro oběd. Bral jsem to jako výhodnou věc: ušetřím, bude to rychle připravený, nebude to špatný. Ale vyšlo to jen trochu.

Asi jsem byl první, kdo tu skvělou akci využil a tak z toho ty paní, které měly u okýnka frontu a makaly jak fretky, nic nevěděly. Že ta akce je, na co je, jak se dá ten voucher uplatnit. Čekal jsem asi deset minut, mezitím obsloužili dalších pět zákazníků a pak našly improvizované řešení - prostě si nechaly zaplatit tu částku kterou jsem řekl a za ní připravily to jídlo, o který jsem si řekl. Žádnej voucher si nikde neodškrtly ani nechtěly.

Šel jsem čekat k druhýmu okýnku a zase - můj box se připravoval dalších 15 minut. Všichni co přišli přede mnou a i všichni co přišli po mně byli najedení, jen já pořád čekal. 

A pak, přišla paní, dala mi box, omluvila se a přidala lahev pomerančovýho freshe zdarma.

A já, jak byl celou dobu docela naštvanej a nespokojenej, jsem najednou byl úplně v pohodě. Chybu může udělat každej. Tady to ty upracovaný ženy vyřešily. Věděly, že se jim to nepovedlo a dokázali můj pocit "sem už fakt nikdy nepůjdu" změnit na "tyjo, fakt se snažej, jsou dobrý".

Doma mi vždycky říkali - nejdůležitější je první dojem. Hezky se učeš, uprav, obleč (kdo mne zná ví, že na tom makám). Ale myslím, že je to naopak. První dojem možná otvírá dveře, ale poslední dojem je leckdy ještě mnohem důležitější. Ten totiž rozdává klíče od bytu. Nebo tak nějak.