Kam odchází štěstí

Často prožíváš štěstí, radost, krásný chvilky. Je ti dobře a baví tě žít a všechno do sebe zapadá. Může to být radost a štěstí v manželství. Může to být naplnění při práci. Může to být uspokojení při nějaký skvělý muzice.

A pak se něco pokazí. Přestaneš si rozumět s manželkou. V práci tě začnou štvát. Tvá kapela se ti oposlouchá nebo vydá deskou kterou popře svou dosavadní tvorbu. Nebo se stane slavnou a najednou je jakoby komerční.

A to vede k divný věci. Začneš popírat to štěstí a radost, který v tom vztahu dřív bylo. Prokazatelně bylo.

A i když těch krásnejch chvil bylo požehnaně, i když jsi byl absolutně šťastnej, i když jsi si v tý době nedovedl představit lepší práci a všechno fungovalo, najednou to tam není. Ale ani v tý historii.

Přepisujou se dějiny a pocity a tvá současná nespokojenost a nevraživost a zklamání a nenávist ovlivňuje stejným směrem i minulost. Koukáš se na ní dnešníma zklamanejma očima a najednou říkáš, že už tenkrát to skřípalo nebo že už tenkrát ta kapela za nic nestála.

Štěstí, kterýho byly ty události a vztahy plný najednou odchází a ty netušíš kam a vlastně ani proč. 

Jo, dnešní pohled může ty události vidět z jiný perspektivy, ale to co sis prožil ti nikdo nevezme. Tak nějak se to říká. Ale najednou si to bereš zcela nelogicky sám a nejen, že si tím nijak nepomáháš, ještě si tím škodíš.